8.kapitola

16. listopadu 2007 v 22:26 |  Krvavý měsíc
Tuto kapitolu věniji sama sobě ke svým narozeninam.
Zíval tak že si málem roztrhal pusu. Vůbec se mu nechtělo z vyhřáté postele. Vždyť kdo je takový šílenec aby v sobotní dopoledne vstával tak brzo. Kdo? No přece Hermiona samozřejmě potřebovala jit do knihovny a k tomu musí mít i ostatní protože nemůže dopustit aby před pololetními zkouškami vůbec nestudovali. Ne že by to Thomas potřeboval mě vynikající výsledky ale Hermioně to je jedno a přece nemůže Rona nechat na pospas.
S povzdechem se vyhrabal z pod pohodlných, teplých, měkkých peřin. V lezl do koupelny dokud není plna a pustil na sebe teplou vodu.
Sverus Snape procházel mezi těmi neschopnými spratky z Nebelvíru. Dostal se až k lavici na které bublaly čtyři kotlíky a to Susan Clochetteové, Rona Weasleyho, Hermiony Greangrové a Thomasovi Clochetteovi.
Severus zvedl překvapeně obočí. Předpokládal že takto těžký lektvar nesvede ani ta malí mudlovská šmejdka a ani Draco Malfoy který v Lektvarech vyniká. Ale teď se díval na jeden naprosto skvěly lektvar a jeden který se mu velice podobal. Ten dobrý lektvar nevlastnila Hermiona Grangerová ale Susan Clochette a ten skvěly Thomas Clochette.
"Vidím že ne všichni z Nebelvíru jsou takoví tupci." Promluvil chladně. A Hermiona se začervenala v domněnce že mluví o ni. Neboť nikdo ze třídy nevěděl jak má správný lektvar má vypadat, tedy kromě Severuse, Susan a Thomase.
"Ne, kdepak slečno Greangerová vy nejste ta která tento lektvar připravila správně." Hermiona zalapala po dechu a hořce svěsila hlavu.
"Kdopak vás učil lektvary Clochette?" zeptal se Thomase
"Moje matka, pane."
"Skvělé. 5 bodů pro Nebelvír."
Thomas i se zbytkem třídy na něj nevěřícně koukali.
Chodbu ozařovaly jen chabé paprsky měsíčního světla. V lese zahoukala sova a hned nato splašeně vylétla na inkoustově modrou oblohu, plnou hvězd. Lesem se šířila panika, Lovec který se nezastaví před ničím se hnal stíny lesa a plašil zvěř odpočívající po dlouhém dni.
Tiše jako zloděj se kradl po mechu. A hrál si s dalším nočním lovcem na kočku a myš. Ale oba byli stejné silnými protivníky, oba měli stejnou krev a původ jejich prokleti.
Původ zahalený tajemstvím sahajícím až do dávnověku kdy mágové byli v soužití s přírodou.TI dva běhali po lese a hledali další oběť pro své hladové žaludky.
Nedaleko ucítil lahodný pach. Pach krve. Rychle se začal přibližovat tím směrem odkud cítil tepaní srdce. NA druhé straně od objeti vycítil přítomnost své sestry. Ale tahle objet jim oboum nebude stačit. Budou se potom muset podívat po někom dalším.
Rychle vyrazili a zasekli svými drápy do vzduchu. Jejich oběť zmizela. A pak ucítil pálení. Jako by mu někdo strhával kůži tupým nožem. Začal křičet a podíval se na svou paži. Tam jako kyselina leptající papír bobtnala svěcená voda. Jako smyslu zbavený začal běhat dokola a vřískat přitom nezapomínal vrčet a cenit zuby bolestí. Z jeho agonie ho vyrušil až výkřik jeho sestry. Pohledl směrem k ni a uviděl ji přišpendlenou k zemi posvěcenými dýkami. Nad ní stála dívka v černém šatu s katanou v ruce.
"Kdo jsi?!" vykřikl naštvaně upír.
"Já jsem zkáza." Ozvalo se zavrčeni. A oba byl probodnut katanou.
Hned nato se splašeně probudil. Co to bylo?za chvíli ovšem zase spal.
Cožeeee!!!! Weaslyovi byli unešení?! Ječel Thomas který se teď dozvěděl o tom že jeho přítel se svou rodinou byli uneseni a nikdo nevěděl kým.
Byli váoční prázdniny a Thomas se sourozenci jeli domu a pak pojedou k Ledíkovi kde bude i zbytek jejich male skupinky.
A zrovna teď o vánocích zmizeli všichni Weaslyovi bez výjimky z povrchu zemského a nikdo nedokázal zachytit ani špetku jejich magie.
"Si děláte legraci! To není možné." Přikryla si zděšeně ústa Susan.
"Ja.. jak?" zeptal se Thomas.
"No někdo přepadl doupě když tam všichni byli."
"Má je Voldemort?"
"S největší pravděpodobností." Thomas si sedl a k sobě přitáhl třesící se Susan.
"Ted ovšem nemůžeme nic dělat, ale nebojte najdeme je."
"Dobře." Oba odešli.
Thomas seděl na schodech a přemýšlel o Ronovi, byl to jeho přítel od prvního ročníku, sice ho nepoznával ale i tak se znovu přátelily.
Uslyšel kroky. Které se zastavili nad nim
"Tím že tady budeš sedět a jen si zoufat jim nepomůžeš. Zatím co se tu schováváš oni jsou někde v zajetí a čekají nasmát."
"Ztichni! Co si myslíš že o tom víš! TY! Která je nesmrtelná. TY krutá ledová královna co nezná lásku a přátelství." Vypochodoval za ni nahoru.
Plesk.
Vykuli oči.
"Co.."
"Konečně ses sebral." Klidně odešla zanechávajíc za sebou chlapce s rudým otiskem na tváři.
"Au." Zasténá zpožděně a položí si ruku na tvař. Sophie má ale páru.
Později večer šel kolem dveří jednoho ze sklepních salonku a odtud slyšel rozbití skla a hádku. Nedokázal odolat proto přistoupil bliž ke dveřím a oko přilepil na klíčovou dírku.
Jak si mi to mohla udělat! Víš jak sem tě miloval! CO sis o sobě myslela tím že se budeš snažit probdít sve kamarádíčky?! A teď když jsou tu a ty.. a ty si někde zmizela. Sakra proč nepromluvíš. Přestěhoval sem tě a ty semnou vyvez nemluvíš proč?! Kdybys chtěla byli bychom zase tři. Ty, já a Sophie. Copak ti na ní nezaleží! Brzo to bude 1000 let co jsem se tě naposledy dotýkal! Jak si mi to mohla udělat! Vrať se mi prosím .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ledik ledik | 17. listopadu 2007 v 9:08 | Reagovat

uh.........zajimave...........       O_O

2 Istana Istana | 17. listopadu 2007 v 14:54 | Reagovat

TYs řikal že ti to nebude vadit

:p

3 ledik ledik | 18. listopadu 2007 v 11:46 | Reagovat

me to nevadi...ale zapomel sem ti poprat k narozeninam :(((((((((((((

4 KiVi KiVi | 18. listopadu 2007 v 19:41 | Reagovat

je to dobrá povídka ale mám v tom menší bordel:D

5 Istana Istana | 19. listopadu 2007 v 17:09 | Reagovat

Lediku:díky

KiVI: to ja taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama