1. Kapitola

25. července 2007 v 6:02 | Istana |  Byt či nebyt.
Vysoký Mladík seděl na okně jeho pokoje. Někdo zaklepal, do vnitř vešla žena s krátkými vlasy červené barvy a modrýma očima.
"Ahoj." kývla na něho
"Čau segra co potřebuješ?"
"Aaale jen sem se stavila, chtěla sem se poptat jak se vám vede ve škole." ušklíbne se.
"Ale docela dobře dneska sme měli jen 5 hodin ale vona má ještě šla na to kresleni.." zlomyslně se usměje "už by tu měla být."
To se už ale z pokoje za stěnou ozvaly rány jak něco spadlo na zem a pak hudba která byla utišena těsnícími kouzly, takže nikdo v celém dome už nic neslyšel.
Vyměnili si pohledy a pak se rozesmáli.
"Tomu se říká předpověď.."
"Co kdybychom ji zašli trošičku přivítat?" zeptal se nevinně mladík
"No bracha kam na ty nápady chodíš." divila se dívka
"Tak pod Jani zajdem na návštěvu." zmizli z pokoje.
Opatrně přešli ke dveřím do pokoje jejich sestry. A vpadli dovnitř, nečekali ale že hned po tom co se dovnitř dostanou chytí se do pavučiny.
"Aaaaale koho pak to u nevidím. Takže jste se konečně chytli do mé sítě." šklebila se na ne posměšně nejmladší členka rodiny.
"Nooo víš my sme šli jen tak kolem a chtěli jsme se na tebe přijít podívat." Vymlouvali se
"Aha a proto ste nezaklepali, co sourozenci moji milí?"
"no ano chtěli jsme tě překvapit."
"No ale vypadá to že sem překvapila já vás."
"Dobře, dobře pro dnešek si vyhrála, ale teď nás už pust."
"Jak chcete." v mžiku oba skončili na zemi.
"Mohla si šetrněji to by tě nezabilo." zvedali se
"To mohla, ale přišla bych o tu podívanou na vaše obličejíčky."
"Potvoro."
"Taky tě miluju."poslala mu vzdušný polibek.
"No nic tohle se nepodařilo musím už do práce. Mějte se." Zvedla se jejich nejstarší sestra a odešla."
"Tak co podniknem my dva?" zeptal se.
"Co tahle se zajit okoupat?" navrhla .
"Fajn nápad." Byl vystrčen před dveře
Ahjo pomyslel si pobaveně a zamířil do svého pokoje aby se převlekl.
Stal na prknu, nad jejich bazénem a rozhodoval se jestli má skočit, když ho najednou někdo strčil.
"Aaaaaaaaa" zmizel pod hladinou.
"Ty potvoro malá!" začal vřískat " počkej až se mi dostaneš pod ruku Ivo!"
"Bojím, bojím ušklíbla se na něj Iva a skočila za nim šipku.
"Aha už si tu" vrhl se na ni aby ji potopil."
"No tak Danouši vždyť víš že v tomhle bazénu se nedá utopit."
"Ahjo, zatracený kouzla."
"Tak co bracha jak se ti vede ve famfrpálu? Kdy mate tréning?"
"Ale je to super noo trening je dneska v pul třetí."
"A to ti nevadí že už je čtrnáct čtyřicet pět?"
"A sakra, sakra. Musím dělat."
"Jo nechceš jit semnou?"
"Můžu? Vzpomínám že minule nebyli ostatní moc nadšeni."
"Ale to si jim neukázala jak lítáš, mysleli si vo tobě že se na košte bojíš."
"Aha ok tak to du." Usmála se na něj.
Za chvíli už byli oba ve sklepě kde měli přemisťovací portál. stačilo položit jen dlaň na kamen ve zdi a pomyslet na místo kde chcete byt a už ste tam byli. Bylo to mnohem pohodlnější a rychlejší než přemisťovaní a hlavně bez jakéhokoliv hluku.
Držel své zavodni košte Klomuvku 1025 jedno z nejrychlejších košťat a Iva měla svou Bazuku 1450.
Objevili se v prostorné místnosti ve které se nacházel krb, a ve zdi byl zabudován portál.
V převlékárnách se oblekli a pak vyšili na hřiště nikde, nikdo.
"Hm Dany není to divný? Je už dávno pul a nikde nikdo."
"No jo to je. A co je dneska za den?"
"Středa."
"Aj."
"CO aj?" zeptala se nebezpečně.
"Noo ve středu je ve čtyři."
"Já tě asi zastřelím." Vrazila mu lehký pohlavek.
"No co tak si zalítáme než přijdou ostatní."
"Fajn."
"Dáme honičku?"
"Jasně." Ušklíbla se a už oba byli ve vzduchu.
"Heeeeeeeeeeeeej Danieli sleťte dolu!" oba se poplašeně podívali na zem, kde stal zbytek Danielova družstva a trenér. Oba slétli dolu. Daniel se dostal na pevnou půdu tak že udělal kotrmelec a ve vzduchu chytl košte a s pokrčenými koleny zůstal na zemi.
Všichni na ně čuměli až promluvila Katka střelkyně v jejich družstvu.
"Mysleli sme že neumíš lítat."
"To ste mysleli špatně." Usmála se zářivě Iva
"Koukal sem že ti to de a s Danielem si sehraná nechtěla by si vzít místo našeho třetího střelce?"
"Hm ne diky.
"škoda a zahraješ si aspoň s námi?"
"Ráda."
Daniel sedel na své posteli s ručníkem kolem boku. Rozhlédl se, naproti dveřím bylo obrovské okno, které vedlo do zahrady hned vedle stal obrovsky stul, na kterém byl počítač a prostor na práci. Přes pohodlné křeslo tmavě modré barvy, byl přehozen bílý přehoz. Který ladil ke zdem a bílým dřevem které obkládalo dvě steny a nábytku. Postavil se a přešel k velkému zrcadlu. Ne že by se nějak moc interesoval o svůj zevnějšek, ale dala mu ho sem kdysi mamka protože byl pořád špinavý.
Jednou to ještě bylo v té době co chodil na kouzelnickou přípravku mu Iva nechtíc začarovali zrcadlo tak, aby v něm viděl starýho vrasčitého chlápka z jednoho hororu, na který se spolu dívali. Měla to byt pomsta zato že ji strašil. Když se tam podíval poprvé strašně ho to vyděsilo.
Teď se tam podíval znovu jako před šesti roky.
Ale místo toho hnusného dědka viděl vysokého kluka s tmavě hnědými až černými vlasy, vypracovanou postavou a potom se pozorně zahleděl na obličej. Mel jemné rysy a růžové rty, nos byl přiměřeny ani malý ani velký, a pak jeho oči byli zelené jako zeleny balakryl, duhovka byla orámovaná šedavě-zelenou. Pohledem sklouzl na čelo kde se pod prameny vlasu ukrývala jizva ve tvaru blesku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hallten Hallten | E-mail | Web | 16. srpna 2007 v 14:38 | Reagovat

super, rychle další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama