Červen 2007

Resine moje dalši mini basnička

29. června 2007 v 22:34 | Istana |  basničky a hlouposti
Résine, résine.
Život bolí,
Srdce plače,
Slzy roní.
Résine, résine.
Život čeká,
Srdce puká,
Tiše vzlyká.
Résine, résine.
Život konči,
Srdce mlčí,
Tělo leží.
Résine…

mala basnička bez jmena

29. června 2007 v 22:17 | Istana |  basničky a hlouposti
Smrt jde s kosou,
všemi poli.
Smrt jde s kosou,
srdce bolí.
A až přejde,
všechny pole.
Dohořela,
svíce tvoje.
Tak proč chceš utíkat,
celý život naříkat.
Vždyť můžeš si s ni povídat,
Prázdné chvíle nevnímat.
A až tě odvede,
do hradu z kamene.
Tvé srdce vzpomene,
na dívku bez méně.
Někde tady,
by mela byt.
Jak si však,
ale vůbec najít?!
Posloucháš zvuky,
kapiček vody.
Venku křičí,
mláďátko sovy.
V srdci prázdnota,
v duši je žal.
Kdo to moh udělat?!
Kdo ti ji Vzal?!
Tys jako sestru,
ji brala.
Ale potom,
TO udělala.
Zmizla z tvé blízkosti,
ze tvého objetí.
Zmizla a nechala,
na tobě prokletí.

5.kapitola

29. června 2007 v 22:07 | Istana |  Krvavý měsíc
Tato kapitola je věnovaná všem kterým dnešnim dnem zkončil školni rok a taky pro meho kamarada Ledika s kterym si rada povidam přez ICQ.
Dnes si odpustim sve sebelitostive i když pravdivé kecy. Prosim komentujte každy važ komentař mě dokaže zahřat na srdci.
"Ahoj sophie." Pozdravil Vruon
"Zdravím pane Vruone."
"Dlouho jsme se neviděli."
"To je pravda měla jsem práci, hodně práce." Přehodila si vlasy přes rameno.
"Otče představil bys nás?" zeptala se a pohledem se vpíjela do Harryho smaragdových oči.
"Ah promiň" usmál se Ledík "Thomasi tohle je Sophie Felidae moje jediná dcera. Sophie Tohle je Thomas Clochette jeto syn tady Vrua."
"Tak že on je ten ztracený?"
"Jak to víš?"
"Pochybuji že by ti dva prcci přes těch deset let tolik vyrostli."
"Omluvte mě jsem unavená a musím si vybalit věci."Odešla.
"Teda Ledíku nevěděl jsem že máš dceru."
"No jo, ale kdyby ses pořádně díval, tak by sis všimnul obrazu na kterém je vyobrazena." Šklebil se na něj Ledík. "a dokonce tam je i popisek."
"A kde je její matka?"Zeptal se Thomas. Ledík v odpověď na tu otázku zdřevěněl a když se na něj podíval řekl."
"Zemřela."
"Aha promiň, to mi je lito nevěděl jsem to."
"To nic." Usmál se na něj Ledík " co bylo, bylo."
*****
Thomas se procházel po panství, když zahledl nějakou postavu zahnout za roh.Ze zvědavosti se vydal za ni. Procházeli mnohými chodbami až se dostali do jedné skoro nepoužívané. Všude byly pavučiny a prach. Zahnul za roh a tam uviděl Sophii jak se přibližuje k závěsu na stěně. Stáhla zavěs, a odstoupila par kroku. Najednou Harry uslyšel příjemný hlas.
"Rada tě zase vidím."
"I já tebe."
"Někdo tě sledoval drahá. A teď poslouchá." Sophie se vztekle otočila směrem k místu kde se skrýval Thomas. Přehodila přes rám zavěs a vydala se k jeho ukrytu.
Thomas rychle vyběhl snažil se najít správnou cestu a nakonec ji po tak pěti hodinovém bloudění našel. Zmoženě se dovlekl do svého pokoje a padl na postel předtím než se propadl do spánku podíval se na hodiny na kterých byla půlnoc.
Ocitl se v zvláštní místnosti. A uslyšel šepot.
"Ty jediný můžeš spasit dobro, ty jediný dokážeš vrátit mrtvého, který byl zabit v dávnem věku. Musíš najít knihu Archandělu je v ni ukryto mnoho tajemství"
"Ale kde ji mám hledat?
"Tam kde se nebe dotýká země a slunce zapadá rudé."
Probudil se.
Ale kde je to místo?!
*****
Byl v knihovně v jejich domě. Procházel se mapami, ale pořad nic nemohl najit.
Najednou do místnosti vtrhla Susan.
"Poj, je tu Ledík s dcerou."
Thomas urychleně vstal. A následoval Susan do salonku.
"Ahoj." Pozdravil Ledíka sedícího v pohodlném, modrem křesle. "Kde je Sophie?"
"Někde se prochází nejspíš je, ale u lesa vždycky když tu jsme je tam."
"Diky" otočil se a odcházel ale u dveří ho zastavil Ledík a ještě řekl."
"Thomasi já vím že se ti Sophie líbí, ale ona je starší než ty."
"A co má byt? Víc jak 17 ji byt nemůže."
"Ale muže a je, je ji totiž přes 1000 let."
"COŽEEE?!! No ano ji je přes 1000 let víš diky mě a její matce nestárne její tělesná růst se zastavil na 16 rocích."
"Aha.." zmizel z místnosti.
Zamířil k lesu, prošel kolem nádherného jezera a už byl na kraji lesa.
Slyšel nějaké zvuky. Zamířil za na místo odkud vycházeli."
Na palouku se prali medvěd a "SOPHIE!"
Ti dva nic nevnímali jen se prali dal, ale ani jeden z nich nepoužil nějakou zbraň, když tu najednou medvěd Sophii podrazil tlapou nohu a ona skončila na zemi.
Thomas to nemohl vydržet. A vyslal na medvěda kouzlo. Do cesty kouzlu se však postavila Sophie a kouzlo zničila."
"Co si myslíš že děláš?!" výhružně šeptala, až mu přejel mraz po zadech.
"no…no já chtěl jsem ti pomoct.."
"Další chlap co si mysli že ženy nic nedokážou kromě žehleni a praní, ale ty ještě uvidíš!" přešla k němu a vrazila mu silnou facku. Pak se otočila a za chvíli ji nebylo.
Thomas jen nechápavě zíral na místo kde před chvíli Sophie. Potom se sebral a zamířil domu."
Vešel do salonku a viděl Ledíka s ostatní v družném hovoru, když si ho všimli ztichli
"ehm co se stalo?" zeptal se Vruon hledíc na chlapcovu oteklou tvař.
"Nic jen sem se kapinku nepohodl se stromem."
"tak to jo a my mysleli že se mezi tebou a Sophii něco stalo."
"Cože proč?"
"Protože tady vešla a oznámila že odjíždí, neboť nemá náladami na primitivní muže." Thomas se začervenal.
*****
Thomas, Susan, Kity, Katy, Bily, Boby a jejich rodiče spolu s Ledíkem, Šibalem, Magikou byli na Příčné ulici. Tento rok měli Bily a Boby nastoupit do bradavic a společnost jim budou dělat Susan a Thomas, kteří půjdou do 6. ročníku. Potřebovali koupit pár věciček. Museli se rozdělit Thomas, Susan, Ledík, Vruon šli spolu, prvně zamířili k Madame Malkienové pro habity.
Thomas se koukal po obchode na židličce stala Susan a Madame Malkienová ji špendlila hábit. Nedaleko sedel zbytek jeho skupinky a něčemu se smáli.
Díval se po různých látkách, když najednou postřehl za výkladní skříni nějaké zvláštní lidi.
Byli čtyři. Jedna dívka s černými vlasy a bledou pleti. Na sobě měla černo černý plášť pod kterým měla kalhoty z černé kůže. Připadala mu známá, ale nevěděl odkud.
Další byla dívka měla hnědé vlasy po lopatky ve kterých měla rudé proužky. Na sobě mšla tmavě modry plášť a pod nim černé kalhoty.
Potom tam byl Vysoký blonďák v černém plášti, tmavě zelené košili a černými kalhoty.
Potom tam byl další mladík s krátkými černými vlasy, na sobe měl tmavě zelený plášť pod nim bílou košili a černé kalhoty.
Nikomu nemohlo být více jak devatenáct a míň jak sedmnáct, všichni byli moc pěkní a nevinni jen jejich oči vypovídali o tom že není lehké si s nimi zahrávat. Stali právě u jednoho venkovního pultu a prodavač jim něco nabízel.
"Co to tam máš?" zeptal se Ledík který si ho všiml.
"Ale nic." Odstoupil a Ledík se mohl podívat ven když mu pohled padl na čtveřici nevěřícně ustrnul.
"Vru máme návštěvu."
"Cože? Nechápal Vruon.
"Podívej se " a odstoupil od okna. Vruon se nahnul a zaklel.
"Co se děje tati?" zeptal se Thomas Vruona ten se na něj zamyšleně podíval
"Pod s náma musím ti někoho představit." A už vycházel z obchodu přikazujíc Susan
"Zůstaň tu a ani se nehni!" Thomas a Ledík ho následovali.
Na ulici zamířili k té skupince kterou pozoroval.
"Koukám že jste zase spolu." Pronesl Vruon. To se na něj všichni otočili.
"Ah, dlouho jsme se neviděli"promluvila černovláska a pohrdavě se na ně koukala.
"Vidím že máte někoho nového, ztráta Teonera musela byt hrozná že jste se ze zoufalství vybrali jeho." Šklebila se brunetka.
"Takže Thomasi Clochette," usmáli se zlí nebezpečně na jejich překvapené pohledy.
"Dovol abych ti představil naši skupinu: Exk Abrojoso" ukázal Blonďák na toho mladíka s černými vlasy a hlubokými hnědými oči, " Abigail Blaisi Fervente" černovláska s šedýma očima. " a Gwenevie Rose" ukázal na brunetku a hnědýma očima." A já jsem Orion de Cardi." Posměšně se uklonili.

4.kapitola

16. června 2007 v 12:55 | Istana |  Krvavý měsíc
Konečne sem to dodelala sice tam neni všechno co byhc chtela ale jdeto. Takže snad se z ni pozcracite jak je špatna.
******
L-Lásko víš jak jsem ti říkala že jsem před porodem byla u Jamese Pottera?
No ano pamatuji on ti pak pomohl k Mungovi ne?
Ano ale víš jak doktoři řekli že se náš syn narodil mrtvy a kvůli nějaké nemoci nám ho ani neukázali?
Na to se nedá zapomenout?:" vruon posmutněl
Nebyla to pravda."
COŽE?!!!" vyjekli najednou všichni v místnosti kromě Harryho který pořad nevěřícně
koukal na Lili a drobotiny která se přetahovala o hračky.
No vlasně James mi mého nejstaršího syna ukradla když jsem ho přitom přistihla, upravil mi vzpomínky a odešel i s Thomasem. V té době žil s mým dvojčetem Jasmínou, ale kvůli tomu že ji kdysi postihlo kouzlo z černé magie, nemohla mít zdravé děti. Jednou se o dítě pokusili, narodilo se ale mělo jakoby přerubovanou kůži, bez oči s třema ručičkama a bez noh. Jasmína se tehdy zhroutila a to "dítě" poslali Avadou na druhy břeh.
Ale proč nám to vyprávíš? Nechápali
Dnes jsem konečně našla svého nejstaršího syna."
COŽE?! Ozvalo se opakovaně
NO ano tohle je náš syn.?" Ukázala na Harryho a rychle ho objala v tu chvíli se Harry rozzářil a když zaře pominula na jeho miste stal….
*****
Na oltáři ležela dívka s černo černými vlasy.
"Sakra to není vona." Zaklel Exk.
Orion jen vytáhl meč ve tvaru blesku a uťal ji hlavu. V tu chvíli se ozval tichy, jakoby unavený vítězný smích.
"Už o nás ví." V tom se do místnosti vrhly všechny dívky z předchozích místnosti. Každé svítily oči rudou barvou v rukou měli velké meče, sekery nebo kladiva.
"A sakra."
"Dem se dostat do formy." Ušklíbla se Abigail a vrhla na příchozí ohnivé koule.
Rozpoutala se urputná bitka nakonec však byly všechny dívky doopravdy mrtvé. Jak to poznali? Jednoduše všem usekli hlavu. Takže cela jeskynní místnost byla od krve, a všude kam jste dohlédli ležely mrtvoly bez hlaviček. Uprostřed toho všeho stali vyvoleni se zbraněmi od krve a ošklivými úšklebky na rtech.
*****
Vysoký, světle vlasy muž vstoupil do velké místnosti.
"Brumbále pořad nevíte co se s nim stalo?"
"Bohužel Remusi, jako by se po něm zem slehla."
Starý,vrásčitý, senilní dědek seděl za stolem a v ruce držel kornout s citrónovou zmrzlinou.
,,Pane bože Brumbále! Vždyť vy se ani nesnažíte hledat, jen sedíte na ty svý tlustý prdeli a žerete citrónovou zmrzlinu."
"Remusi no dovol, ještě pořad jsem ředitelem Bradavic a velitelem Fénixova řádu."
"Jo ale to jen proto že se vás Voldemort boji."
Remus za sebou bouchl dveřmi a neviděl tak brumbálův usměv a neslyšel jeho slova.
"Nic není takové, jak se zda na první pohled."
*****
Na jeho miste stál vysoký mladík s po lopatky Dlouhými vlasy. Jeho zelené oči zářily jako kletba smrti.
Všichni na něj nechápavě civěli pomalu jim docházely věci které jim Lili pověděla a které věděli už z dřívějška.
"Panebože to je vážně Thomas!" Vykřikl Vruon a se slzami v očích se rozběhl k Harrymu/Thomasovi objal ho.
*****
Thomas seděl ve svém pokoji jak zvláštní v jeho pokoji nikdy nevěřil že to někdy řekne.
Dnes jak si uvědomil, po tom co se podíval na velký kalendář, bylo 31.7 tedy den jeho "narozenin" jak se ovšem včera dozvěděl doopravdy se narodil 8.8 stejně jako jeho sestra, jeho dvojče Susan.
Do dveří vstrčil hlavu jeho bráška Bily. (Nikdo nemohl uvěřit že je a holky dokázal od sebe rozeznat hned první den.)
"Co pak bys potřeboval raubíři?" to už ale Bily vklouzl do pokoje cely. Byl v tmavě modrých riflích a bílém tričku.
"nooo víš brácho já sem jaksi na Susan udělal malinky vtípek."
"Potřebuješ místo kde bys byl v bezpečí?"
"Jojo to potřebuju." Z dolního patra se ozval jekot, oba poznali Susan.
"Rychle pod sem." Thomas přešel k posteli nadzvedl část postele aby se tam Bily mohl schovat. Pak se posadil ke stolu a začetl se do zajímavé knihy. Za tak pul hodiny se na chodbě ozvaly něčí kroky. Dveře do pokoje se rozrazili a na prahu stala rozzuřena rudovláska s něčím nevalně vypadajícím ve vlasech.
"KDE JE TEN PARCHANT!!!"
"Nevím o kom mluvíš." Odpověděl Thomas klidně a jen tak, tak si uchoval klidný vyraz ignorující to co měla Susan na hlavě.
"O kom no přese o tom malým spratkovi, který mi dal nad dveře plolenoka."
"A proč myslíš že by měl byt zrovna tedy?"
"Protože nikde jinde není."
"Nevím proč tě ty šaškárny které dělají pořad rozčiluji."
Vrhla po něm ostrý pohled.
Thomas mávl hůlkou a všechno nevábné a smradlavé zmizelo.
"Ahjo diky. Ale stejně Bilyho zabiju.
"To klidně můžeš ale někde mimo, aby to mamka nemusela zbytečně uklízet.
"No jo nebudem ji přidělávat práci. Co to čteš?" sedlali vedle něho.
"Ale jen něco o kletbách jak z černé tak z bíle magie."
"To zni zajímavě."
"Protože to je zajímavé ."
"No nic, já budu muset a jo mam ti vzkázat od našich že pojedem k Ledíkovi tak za půl hoďky máme byt dole."
"Dobře diky."
"Není za co." Odešla
"Tak už vylez." Vyzval svého Bilyho který se namáhavě vyhrabal ze skrýše.
"Nevím co tě to napadlo, dat ji do pokoje plolenoka."
"No já …víš moc sem o tom nepřemýšlel."
"To bylo poznat že jsi nepřemýšlel!"
"Promiň." Sklopil Bily kajícně hlavu.
"Mě se neomlouvej ale Susan bys mel. Ted už jdi."
"Dobře děkuju." Zmizel za dveřmi
"Ahjo." Povzdechl si Thomas hodil na sebe zelenou košili a černé rifle. Za chvíli procházel velkou chodbou zdobenou různými historickými obrazy se kterými se zdravil.
Nakonec vešel do velkého salonku. V rudých křeslech seděli členové rodiny jen Bily a Susan chyběli.
V tu chvíli dovnitř vešla Susan s úšklebkem na rtech a za ní cupital Bily který nesl její zavazadla.
"Prosím tě Susan co si to sebou bereš?" zeptal se překvapeně Thomas
"Nooo tady," kázala na velkou tašku" mam líčidla tady" na vetší kufr" tryčka a kalhoty a tady." Ukázala na mega kufr kalhoty a zbytek věci."
"Jééé mami mužem si vzít taky naše hračky?" ozvali se Kity a Kati
"No to se opovažte." Zbledla Lili pod představou velkých medvědu, panenek a všeho co její dcery mely."
"Ale mamiiii"
"Už sem řekla."
"Vru prosím zašel bys pro Patrika a Simonku?"
"Jase." Usmál se Vru a zmizel ve dveři¨ích.
Takže se teď chyte tady toho přenašedla ukázala Lili všem dřevěnou hul." Všichni se chytli a pocítili jak je neznámá síla táhne pryč.
Ocitli se v salonku kde už čekal Ledík a usmíval se jako tele na šťavnatou trávu.
"Ahoj všichni."
"Ahoj Ledíku." Usmál se Thomas
"No nic děcka ." řekl Vruon " my mizíme." Popadl Thomase a Ledíka za ramena a všichni zmizli z místnosti."
V salonku se ozvalo tiché puf. A objevil se tam domácí skřítek.
"Pani má vám Titi vzít zavazadla do pokojů?!
"Ano prosím Titi." Puf aTiti zmizela i se zavazadly.
Thomas, Ledík a Vruon šli zrovna okolo brány, když se ta začala se skřípáním otvírat."
Na nádvoří vešla dívka s dlouhými černo hnědými vlasy.
"Takže jsi doma Sophie." Usmál se Ledík."
Thomas jen čuměl s doširoka otevřenou pusou a slintal si na košili.
"Ano otče sem Doma."