Leden 2007

1.kapitola

31. ledna 2007 v 22:23 | Istana |  Krvavý měsíc
Tuhle kapitolku venuji všem kteři mi pomohli když mi bylo špatne. Obzvlašt pak Orimu memu milovanemu braškovi pak Exovi memu super kamaradovi a Abi jedne užasne holce s kterou se krasne povida. Dekuju všem za to že ste semnou vydrželi a že jste ochotni čist moje blosti. Snad vam neskazim touhle veci den. A komentaře jsou dobrovolne ale všechyn me poteši.
Tak tady mate moji nejdelši kapitolku.
******
Stihlou hrobkou se ozvalo skřípáni náhrobku a z rakve se začala zvedat dívka. Když už byla celá venku z rakve protáhla se jako kočka a lusknutím prstu zapálila louče. Hrobku zalilo světlo ve kterém si žena prohlídla místnost. Hmm vůbec se to tu nezměnilo od té doby co jsem šla spát. Ale chtělo by to zjistit kolik času od té doby uplynulo. Otevřela velkou truhlu stojící u zdi a přes svoje černé šaty si přehodila černý plášť s kápi. A vyrazila do noci.
Ocitl se v kulaté místnosti bez oken. Na sobe měl rudy plášť se zlatými výšivkami přes hlavu měl kápi. Stal v kruhu tak deseti lidi. Všichni měli na sobe podobné pláště jako on sám ale lišili se barvou. Naproti němu stala postava v černém plášti a na pravé paži mela stříbrný křížek. Vedle ni po pravici stala postava v mramorově bílém plášti s černými žilkami vedle ni v tmavě modrem se stříbrným znakem hrudníku. Pak postava v hnědém plášti s bílým vlkem na prsou a vedle ni a po jeho levé straně stala postava v černo černém plášti. Po jeho pravici stala postava v modrém plášti s bílím žilkováním vedle ni v tmavě zelenem se zlatými znakem, pak ve vínovém plášti s černým znakem a vedle ni v černém plášti s krvavými skvrnami.
To byli všichni najednou se uprostřed objevily dvě postavy. Jednu doprovázely temné plameny a druhou bila záře. Všichni se začli klanět a on jako by ho ovládala nějak zvláštní sila se uklonil také.
"Jste tady protože jste byli vybráni." Promluvila žena v sněhobílém svým zvonivým hlasem.
"Jste vyvoleni, teď si musíte vybrat svou cestu." Promluvil muž v černém svým barytonem.
"Můžete se připojit bud k dobru které zastupuji já." Řekla žena
"Nebo ke mě, zlu."
"Vyberte si pečlivě nejde to vzít zpět." Jako první chtěly opustit řadu dvě osoby stojící proti sobe ale ta druha se do řady vrátila a ta v černém plášti s krvavými skvrnami si klekla si před muže.
"Ola aerk kre ke re otereo leyp yr rajeno et otereo etiope samara olae oneterokepem."dívčím hlasem.
Muž se jen usmál a pokynul ji ta se zvedla a postavila se za něj. Hned po ni ji následovala další také poklekla a pronesla.
"Přísahám že cely svůj život zasvětím temné magii budu kráčet po její cestě a překonám všechny nástrahy které mi připraví abych se stala nejlepší." Pak se na jeho pokynuti také postavila za něj. Pak z řady vystoupil on a poklekl před ženu.
"Přísahám při všem co je mi drahé že budu konat v dobru a nejčistších úmyslu a mé srdce zůstane bez poskvrny." Žena se na něj andělsky usmála a pokynula mu rukou proto se za ni postavil.
Po něm si před ženu poklekla postava v modrem plášti se stříbrným znakem.
"Přísahám že mé srdce a duše zůstanou čisté nepošpiněné hříchy a zlem přísahám že budu chránit všechny strádající a v boji proti zlu obětuji i svůj život."pak se chlapec také postavil za ni.
Před muže poklekla dívka v mramorovém plášti.
"Při krvi která mi proudí v žilách při nenávisti v mém temnem srdci přisahám že budu na věky stát na straně zla a zabiji každého který se mi postaví." Pak se za něj postavila.
Po ni před něj poklekl chlapec s křižem na paži.
"Do své smrti budu bojovat ve jménu zla, nebudu se ohlížet na ostatní a budu krutý a bez citný." Pak se za něj také postavil.
A před ženu už klekala dívka která v zápětí složila svůj slib.
"Budem bojovať v mene dobra, budem pomáhat tým čo to potrebujú a moju myseľ nezastrie túha po moci."
Po ni si před ženu klekl chlapec v hnědém a pronesl.
"Přisahám že budu pomáhat lidem v těžkostech že budu bojovat za dobro a za smrtelníky."
Jeho nahradil chlapec s modrým pláštěm který byl zdoben bílými žilkami.
"Přísahám že mé srdce se neodvrátí od potřebných, že nepřestanu pomáhat lidem okolo mě a že budu v době potřeby bojovat proti temnotě."
Před muže poklekl chlapec v tmavě zelenem plášti.
"Budu vymítat dobro z každého staveni a města a ve jménu zla uchvátím mnohé pevnosti."
"Vraťte se na svá místa." Přikázala žena a všichni poslechli.
"Od této chvíle neexistujete přesně v okamžik složeni přísahy jste přestali žít."pronesl muž
"Každý z vás je jedinečný, jen v pár věcech jste si podobni bud v názoru, rase nebo straně."pokračovala žena.
Od této chvíle jste dvě skupiny vyvolených kteří proti sebe bojuji. Jste zlo a dobro."
"Teď si musíte zařídit svou základnu kam se nikdo jiný nedostane pak vás zavoláme." Zmizeli.
Dlouhou chodbou se rozlehl rychle kroky které mířily neomylně ke vchodu do severní věže hradu. Rychle překonaly schody a muž se ocitl na vrcholku věže. Byla tu místnost s pracovním stolem, knihovnou, kouzelným obrazem znázorňující čtyři postavy a pravě k tomu obrazu se vydal. Když přišel bliž všiml si že doposud vybledly muž v rudo zlatem plášti začal slabě zářit a změnil svou podobu. Nemohl tomu uvěřit. Že by konečně zase byli úplni? To bylo dobře od té doby co Teoner zemřel nebo spíš byl zavražděn bylo zlo silnější ale to bylo chvíli po jeho smrti, Později oslabili tři vyvolené zla diky tomu byli váhy sil v rovnováze ale teď mu poplašné zařízeni ukázalo že se něco děje a on měl neblahé tušeni že ví co.
Ocitl se v male uličce nikde ani živáček jen jeden stín se pohyboval kolem domu a zastavil se ve stínu pouliční lampy chtěl odejit ale ze stínu protějšího domu vyšla žena v Dlouhých černých šatech.
"Copak, copak tak sám?" zeptala se posměvavě
"aaaah to jsi jen ty."
"Ano to jsem já, kohos čekal? Anděla strážného?!" rozesmála se chladne
"Hmm tak nějak."
"Ah šopák? Špaťně šeš ňám vyšpiňkal?"
Ostrý pohled
"Copak pán "všechno dobro pro ostatních" má špatnou náladu. Že by mu jeho ctitelky zapomněly poslat čokoládu? Nebo se sním už nechcou kamarádit?"
"Ty jedna malá mrcho!!!" Vrhl se ji po krku
"Co pak? Ty jeden velký hrdino." Odkopla ho na druhou stranu ulice.
Vstal a vytasil meč a začal se k ni přibližovat. A pak udělal prudký výpad ona se ovšem jen sehnula a čepel proťala jen vzduch. Pak ho kopla mezi nohy a on se zhroutil. (To víte okovaná bota děla divy) Kolenem mu vyrazila meč z ruky a sklonila se nad nim.
"Ubožašku, měl bys vedet že základním pravidlem pro boj z blízka je chránit si koule." Pak se sklonila a zašeptala mu do ucha. "Připrav se na svůj konec" a kousla ho do hrdla. Když už byl na hranici vědomi s bezvědomím přestala. "Přejuti hodně bolesti. Aspoň budeš vedet že si ještě živy." A šla pryč, když byla na rohu ulice otočila se a podívala se na umírajícího chlapce, kterého milovala ale on miloval více dobro než ji.
Z jejího šedého oka vyklouzla jen jedna jediná slza a ty ledové oči ztvrdly a již nikdy neprozrazovaly jediný cit.
Probudil se a zhluboka vydechl. Tak tohle bylo zvláštní. říkal si. Přešel k oknu a podíval se ven na ulici. Pak se otočil že si ještě lehne ale před nim se vznášelo velké zrcadlo. Odstoupil zpátky ale to se zrcadlu začla vlnit hladina a tam se objevil obličej tak 18 letého chlapce který se na něj usmál.
"Ahoj Harry."
"Kdo..kdo jste?" ptal se vyděšeně
"Já jsem Teoner jeden z pěti vyvolených na straně dobra."
"Co…cože?" nechápal (noo proste chlap)
"Víš ten sen který si měl nebyl jen tak obyčejný byla to moje vzpomínka na tu noc kdy jsem byl přijat mezi vyvolené. A ta druha byla moje poslední vzpomínka před smrti."
"Ale jak smrti vždyť jste tady."
"To ano ale jen diky jednomu mocnému kouzlu."
"A co ode mě chcete?"(chytrý chlapec)
"Víš od té doby co jsem zemřel mělo zlo navrch, ale pak mi společnici, tři z vyvolených zla oslabili a tak se svět nachválí ocitl v rovnováze sil ale teď se ty tři začínají probouzet a já sem musel vybrat svého nástupce a ti jsi ty."
"Ale proč já?"
"Proč? Protože myš veliký potenciál a až budeš vycvičeny budeš velmi mocny. Tím že se staneš jedním z vyvolených dostaneš zvláštní schopnosti a pak budeš moct lehce porazit Voldemort. Přijímáš proto moji nabídku a staneš se jedním z nás?"
Harry se na něj zkoumavě podíval. V hlavě mu konal urputný boj. Bude jedním z vyvolených a tak muže zachránit svět před tím slizkým hadem nebo muže odmítnout a bude pořad Jen chlapcem který přežil a později zemřel . Viděl ty vzpomínky musí mu pomoct. Musí zachránit svět.
"Dobra přijímám."
"To jsem rad."
"Můj přítel už zjistil co se stalo a že sem si vyvolil následovníka a já tě teď k němu přenesu budeš u něj v bezpečí a budeš se tam moct v klidu učit. Ted natáni ruku a dotkni se hladiny zrcadla." Když tak Harry udělal zatočil se s nim svět a on se objevil ve velké kamenné místnosti postavil se a začal si prohlížet vybaveni. Na zdech byli pověšeny různé zbraně. A na zemi byl kvalitní červeny koberec který již nesl známky stáří.
"Vítej." Ozvalo se za nim z nenadáni až vyskočil metr do vzduchu. Rychle se otočil a koukal se na tak 19 letého mladíka s dlouhými hnědými vlasy a milým úsměvem.

Prolog aneb kratka hovadinka

30. ledna 2007 v 9:01 | Istana |  Krvavý měsíc
Zato že vas zase otravuju podekujte Ledikovi.
*****
Až přijede den kdy láááááááska vrááááátí se knááááám.. ehm pardon
Až přijde den kdy se bude měsíc koupat v krvi, budou vyvoleni svoláni a bude na nich jakou se vydají cestou.
To bylo vyřčeno již za dávných časů a má rodina se stala strážci a předáváme si tuto věštbu z generace na generaci, protože věříme že existuje spousta cestiček a spousta možnosti a každým krokem se naše budoucnost mění a oni jako jediní mají možnost vyberu, ale jen jednou, nikdy více! Jen vyvoleni dokáži to co nikdo. Rodili se doposud a snad budou i potom.
Musí si vybrat svou cestu a my můžeme jen doufat že se rozhodnou správně teď nechám tento příběh aby mohl pokračovat a já mohl s vámi sledovat životy mnohých vyvolených.
Loučím se svými ať jste kdo jste. Já Eopet de Tarione poslední strážce věštby.

Tuu ba

25. ledna 2007 v 23:07
Ahoj Abigeil mi neveři že patři mezi ELITU a proto vas chcu požadat jestli byste mohli hlasovat. Dekuju Istana

Když mi bylo špantě.

22. ledna 2007 v 21:38 | Istana |  basničky a hlouposti
Nenávidím tě živote,
nenávidím tě světe.
Miluji vás přátelé,
teš se na mě hrobe.
Kde jste anděle?!
Kde jsi ó Bože!
Ty jeden kreténe,
zůstaň si nahoře.
Nikdo o tě nestojí,
zkurvenej kvetené.
A ten kdo tě miluje,
nemá co číst tohle.
Tohle je mé přiznání,
tohle je mé přání.
Tohle je mé prokleti,
kdo chce ten ať ho chválí.
Dekuji vám přátele,
ti kteří jste praví.
Ti kteří mě nezradí,
když múza zradí.
Kde jsi smrtko,
s kosou svou?
Já chci jiti za tebou.
Já říkám:život je krátký a já ho nechci žit cely.

klik

13. ledna 2007 v 16:06
klik klik klik klik kolik vas tu je?

ja a ty

13. ledna 2007 v 15:59 | Istana |  basničky a hlouposti
Stojíme naproti sobe, díváme se do oči. Jsme si tolik podobné a přece rozdílné . Ty jsi obyčejná holka se ztřeštěnými nápady. Tvoje oči se házejí na svět zvědavé pohledy, plné touhy zažit a znát. Jsi anděl, neviňátko i když ne vždy platí že se za sladkou slupkou musí skrývat sladká suše. Nejsi krásná ani šeredná jsi proste obyčejná jako já. Někteří tě mají rádi jiní tě nesnáší, nebo tebou opovrhuji. Všemožně se snažíš získat úctu po které prahneš jako vyprahla země po dešti. Nevždy jsi oceněna tak jak bys chtěla, ale když jsi tak jen za hlouposti která za to nestojí a ty to víš. Každý člověk má jiný osud jinou minulost ale my jsme si podobné víc než se může zdát. Jsem obyčejná ale radši jsem dal od houfu lidi a dotěrnými pohledy. Možná někomu přijdu zlá, někomu hodna a milá záleží na člověku a uhlu pohledu a ty jsi moje věčná rivalka nenávidíme se ale přesto bez sebe nemůžeme existovat. Jsme jako den a noc, jako jin-jang. Držíme se nad vodou když je nám špatně, jsme si nejlepšími přítelkyněmi. Snažím se byt krutá jak k lidem tak k tobě, snažím se uniknout pryč nenávidím svět a ty ho tolik miluješ. Máme rozdílné přání ty chceš běhat po lesích, žit si hezky život bez problému s nádhernou budoucnosti, ale já chci něco dokázat, vryt se lidem do paměti ale hlavně nechci zestárnout a chci mít moc. Někteří lide mě znají, někteří víc jiní min nevím co si o mě mysli ty to také nevíš a obě chceme to zjistit. Obě máme svá tajemství já temna ty nevinna a žádná z nás je nechce vyzradit někomu dalšímu protože je známe jen my. Kdyby se na nás někdo podíval řekl by, že jsme stejné nikdo nás nedokáže rozlišit jen my samy. Když tu tak stojím a dívám se na tebe vidím jinou holku než která tu stala před několika lety změnila jsi se jak vzhledově tak duševně. Tehdy jsi byla nezkušena malá holčička která se na svět dívala se strachem ale i s velkou zvědavosti, nevěděla jsi co slovo "svět " znamená teď to víš, víme to obě. Svět je krutá realita kde vládne jen touha po moci a nevraždivost mezi lidmi. Vždyť neminulo století bez války, bez konfliktu a ty by sis je přála všechny zastavit a já, já bych chtěla zabíjet, dělat to co ty tak nenávidíš ale já, já to miluji. Jak říkám jsme stejné ale úplně rozlište. Proč se tedy říka že zrcadla nelžou?!.

Prolog

5. ledna 2007 v 23:51 | Istana |  Zaklinač(na přani ne HP)
Malou ložnici osvětlovala jen jedna svíce na starodávnem vyřezávaném stolku který stal u postele na které přerývavě oddechoval muž a vrhala tmavé stíny na jeho obličej plný vrásek a i par jizev z dob kdy byl ještě mladý a ještě se dokázal ohánět mečem.
Se zaskřípěním se otevřely dveře a dovnitř vešel mladík a narušil tak pach stáři a smrti svou vůni mladí a života. Přistoupil k posteli z niž se ozvalo skřípavým ale dosud příjemným hlasem.
"Pojď sem, chlapče posaď se." Vyzvalo starý muž. Mladík si k posteli přisunul řidli sedl na ni a chytl do svých dlani ruku svého dědy.
"Chci..echech.., ti povědět svůj příběh ty budeš první kdo ho uslyší celý se všemi mými chybami i správnými rozhodnutími. Chlapče budeš prvním ale i posledním který ho uslyší z mých úst. Ne… echm.. nesnaž se mi to vymluvit cítím smrt obchází kolem mne a čeká ale nebude věčně, znal jsem kdysi jednu ženu ji podobnou dokázala čekat ale nikdy ne tak dlouho aby ji to uteklo. Zvláštní je že když se teď ohlížím zpět musím se smát nad tím jak se to ironicky obrátilo. Ale …echm,echm.. radši již začnu…
Všechny ty udalosti a divne náhody začaly jednou z mich misi ři katere me kroky směřovali na daleky sever.....

O co de

4. ledna 2007 v 22:15
S Ginou jsme se dohodli že napišeme společnou povidku. Budeme se střidat po kapitolach. Snad se vam bude libit.

Předmluva

4. ledna 2007 v 22:13 | Istana
Proč se každé přáni, každý sen rozplynou s ranním šerem. Proč když je něco krásné zmizí to v chvilince a zůstane jen nesplněna touha a další jizva na už tak nemocné duši. Lide si neuvědomují co za poklady skrývá jejich život. Prochází a nevšímají si ran přírody jsou příliš zahleděni do sebe a svých problému ale kdysi, kdysi to takové nebylo lide obdivovali přírodu a vyzívali ji aby jim pomáhala a byla milosrdná, kdysi byli jiné zákony a v pustinách světa kde se lide neopovážili hledat poklady a odhalovat tajemství, zemích které obývaly bájné příšery vládl zákon "zab nebo bud zabit."a "silnější zvítězí" mnoho dalších které byly zapomenuty a zůstaly v paměti jen nejstarším stromům a skalám, které přečkali mnohé války ale oni nám nedokáží sdělit tajemství a příběhy kterých byli svědky jako poraženi Koleopea a jeho armády nebo smrt Polika vládce Severní říše či narozeni Liorai nejmocnější a nejkrásnější kněžky bohyně Země. Kde tedy najit někoho kdo zná příběhy doby dávno minule je pár stvoření které zažili dávné věky ale ty jsou ukryté v hlubinách cela zem se rozpadala a i přátele kdysi nerozluční se rozdělili a šli svou vlastní cestou jen jediní přátele na život a na smrt zůstali pospolu a neroztrhli se do různých časti světa, dokázali ve vzájemné souhře žit daleko v pustinách tak daleko že ani příšery z dávných báji by se k nim nedokázali přiblížit. Neznáme jejich příběh ale možná že jejich osud se vznáší kolem nás zpívají ho ptáci, kteří ho slyšeli ve zpěvu vlnek řek a nebo v šumotu stromu, které se naklaní a šeptají příběhy staré spoustu věků. Zkusme poslouchat přírodu které je kolem nás možná že uslyšíme příběh přátel na život a na smrt.