7.kapitola Aneris

27. prosince 2006 v 22:30 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
A přemístil se do salonku. Tam se stal znovu viditelným, za chvíli se tam objevili James a spol. Když ho uviděli sedět v křesle ztichli.
"Tys to věděl?"Zeptal se po chvíli James. Posadil se do křesla a ostatní následovali jeho přikladu.
"Ano."
"A proč si nám neozval? A kdo byla ta holka?"
"Právě kvůli té holce jsem se nemohl ozvat, vyhrožoval mi, že ji zabije a k tomu jsem žil ve Vereelias, kde mně učili Mágové pokročilou magii. Myslíš, že byste mně přivítali s otevřenou náručí?"
"A proč tě vydíral tou holkou?"
"Proč?O tom, nechci mluvit."
"Ale…"
"Ne!"
"Jak chceš."
"Díky."
"Já jsem Sirius, tohle Remus a zde profesor Brumbál."
"Ano já vím, omlouvám se za to jak sem se k vám choval, ale musel jsem působit věrohodně."
"To nevadí, já to chápu."Uklidnil ho Brumbál.
" Ale jak to, žes věděl, kdo jsi?
"Jednou jsem se dostal do hlavy Voldemortovi a uviděl jsem jeho vzpomínku, jak mě unesl a tehdy jsem prolomil kletbu."
"Cože ty jsi dokázal prolomit kletbu?"
"Ano."
"Ale jak to, že se nám ukázaly tvoje vzpomínky?"
"No já sem si našel účinky kleteb a proto sem věděl, co se stane tak jsem použil jedno kouzlo, které vyvolá obrazy." Za chvíli se nevázaně bavili o té bitvě.
"Víte musím vám něco říct,"začal Sirius, "když se Voldemort přemístil, všiml jsem si zvláštní dívky."
"A jak vypadala" zeptal se James a Lili do něj šťouchla.
"No moc sem ji neviděl, ale vím, že byla celá v bílém a kolem ní vládla zvláštní atmosféra." Harry se při tom popisu zavrtěl.
"Co je, ty víš kdo to je? Byla totiž moc hezká, sice jsem si ji moc neprohlížel, ale vím to."
"Něco ti poradím, drž se od ní dál!" varoval ho z vážným výrazem.
"Proč?"
"Protože jestli je to ta, co myslím, přišel bys k úrazu. Můžu tě ujistit, že by se ti moc nezamlouval."
"Dobře budu se od ní držet dál i když pochybuji, že by mi mohla nějak ublížit." Na to se Harry jen záhadně usmál a řekl.
"Radši jí nepodceňuj.A po celý zbytek večera se uvolněně bavili o všem možném.James a Lili se chtěli něco dozvědět o svém synovi.
Ráno se ze salonku ozval nádherný zpěv, který všechny lákal.Vešli proto dovnitř a zůstali v úžasu stát. Před nimi se vznášela dívka v bílých šatech, které kolem ni vlály, stejně jako její sněhové vlasy. To ona zpívala tu nádherně tajemnou píseň. Když Sirius vešel podívala se mu do očí a on strnul. Její oči neměly žádnou barvu, skládaly se jenom z bělma. Ale on nemohl odolat, přešel k ní a natáhl ruku, aby se jí dotkl, když do něj narazila kletba, která ho odhodila do křesla, kde se vzpamatoval. Všichni se otočili ke dveřím, ve kterých stál Harry.
"Něco jsem ti říkal, varoval jsem tě, aby ses jí nedotýkal." Vyčetl Siriusovi.
" A ty," ukázal na dívku. "To se dělá, svádět starší muže?" a rozesmál se.
"Ale když ty jseš takovej ošklivej a ani se se mnou nejdeš přivítat. Jseš moc zlobivej kluk." Vyčetla mu svým tajemně-hrůzostrašným hlasem. A taky se rozesmála.
"Tak promiň. Takže se ti to podařilo."
"Jasně, pochyboval si o mně?"
"Ne!"
"Nevěřím ti, musíš si to u mě vyžehlit."
"Dobře, ale musíš mít pořád tenhle vzhled?"
"Cssss! Jsem za tebou nemusela vůbec chodit. Já se kvůli tobě, nechám zabít a ty si stěžuješ na můj vzhled."
"Promiň, vždyť jsem to tak nemyslel." Omlouval se rychle.
"Já vím, ale já si už nemůžu vrátit vzhled, díky tomu, že jsem umřela jsem odstartovala prokletí své matky, rozumíš, své vlastní matky.Jak by ti bylo, kdyby tě proklela tvá matka a odsoudila z čarodějnictví i když jí sama byla a nechala tě upálit ohněm z Edenu," a rozplakala se.
"No tak lásko, tiše už je dobře. Nedovolím, aby ti někdo ještě ublížil," a políbil ji.
"Ehm!Ehm!" ozvalo se zakašlání. Oba se otočili a jejich pohled spočinul na ostatních, kteří postávali u zdi a pozorně je sledovali.
"Och promiňte."Omluvil se "Tohle je Aneris, ta dívka, kterou jste viděli ve Voldemortově vzpomínce." Představil již uklidněnou dívku.
"Těší mě." Pozdravila je.
"Nás také."
"Harry a proč jsi mě před ní varoval?"zeptal se Sirius.
"Já sem tě varoval před tím, aby ses ji nedotkl, protože bych tě zaklel tak že by ses dlouho vzpamatovával a můžu tě ujistit, že by mi to nedělalo žádný problém a musím tě upozornit, že to pořád platí. Ale stejně jestli by sis něco vyzkoušel, vyšel bys z toho hůř než se mnou."
"Posaďte se." Vyzvala Aneris Lili.
"Děkuji. Prosím, tykejte mi."
"Dobře. Ty mě taky Aneris, já jsem Lili."A začala představovat všechny návštěvníky ústředí.
"Jestli ti to nevadí, můžu se zeptat nato, jak si nás sem nalákala?"
"Jistě. Já jsem totiž Siréna."
"A co jsi myslela tím, že tě proklela matka a nechala upálit ohněm z Edenu?"
"No, oheň z Edenu pochází vlastně z ráje a neexistuje kouzlo proti němu. A to prokleti je vlastně tohle." Vstala ze židle otočila se k nim zády. Přišel k ní Harry a rozvázal jí šněrování jejích šatů. V místnosti zavládlo zděšené ticho, na její bělostné kůži byl vypálený znak draka.
"Merline!"zvolala zděšená Lili a Aneris sebou při tom jméně trhla"Kdo ti to mohl udělat?"
"Přesně ten, které ho si oslovila."
"Cože Merlin?"
"Ano, Merlin. To on přinesl oheň a vypálil mi tu značku."
"Ale-ale proč?"
"Protože jsem měla moc, kterou považoval za nebezpečnou zčásti kvůli matce a zčásti proto kdo jsem. Matčino prokletí mě totiž zasáhlo, až když byla zapálená hranice.Bylo to strašné, ale nejhorší na tom bylo, že mě to nezabilo, pouze mě to zpopelnilo. Ale můj popel získali Mágové a dokázali mě vrátit zpět. Já vím, že váš předek byl Merlin, měla bych se pomstít za ta muka, ano potom toužím, ale také jsem ráda, že to udělal. Bez toho bych totiž nepoznala Harryho-Morda a také vím, že děti za své rodiče nemohou."
"To jsou moudrá slova."
"Dobře, takže my půjdeme spát. Dobrou noc." Popřáli a odešli do Harryho pokoje.
Převlékli se a ulehli do postele, kde se k sobě přitulili a spokojeně usnuli vědomi si toho, že je už nikdo nerozdělí.Vždyť ani smrt nemohla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama