5. kapitola Zablesky minulosti

27. prosince 2006 v 22:28 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
To není možné!" Vydechl a oba je objal, po tvářích mu stékaly slzy štěstí. Najednou Harry začal zářit tak, že přinutil Lili i Jamese odstoupit. Všichni si zakryli oči a když záře pominula, uviděli na stěně obrazy.
Byl tam sedmiletý chlapec s temnou postavou a před chlapcem ležel svázaný čaroděj.
"Tohle je dárek od Etereoa, toho černého mága. Můžeš s ním naložit jak chceš." řekl zakuklenec chlapci.
"Ano.Vyřiď mu, že jsem šťasten. Teď jdi," přikázal a on odešel. "Vstaň," nařídil muži. Ten se na něj jen posměšně podíval, ale postavil se.
"Copak bys mi chtěl udělat chlapečku?" zeptal se posměšně.
"To, co jsi ještě nezažil." Odpověděl ledově chlapec až všem v místnosti přeběhl po zádech mráz. "Jsi v pevnosti Vereelias, možná víš, co se tady nachází."Pozorovatelé se po sobě podívali, ano, oni věděli a bylo jim špatně z toho, že tam musel ten chlapec žít, sice nevěděli, kdo to je, ale stejně jim ho bylo líto. V pevnosti Vereelias totiž žili ti nejhorší černí Mágové na světě, měli strašnou moc, za setinu vteřiny dokázali srovnat město se zemí.
Čaroděj se zachvěl na znamení, že ví, co se tam děje. "Mě říkají Eresterile Serteptorias Ekses (neberte to vážně je to můj výmysl), to znamená, ten co přichází z temnoty. Ale dost řečí, mám chuť si hrát. Připojíš se?"zeptal se.
"Jistě, proč pak ne. Mám fajn nápad, zahrajem si na schovávanou, ty mi dáš hůlku, já se schovám a ty mě naopak budeš hledat,"navrhl.
"Vážně si se mnou chceš hrát?"
"Jistě."
"Dobře tady máš hůlku," podal mu jeho hůlku a čaroděj si ji vzal.
"Tak si mě najdi." A přemístil se, objevil se na Ustředí Fénixova řádu a v duchu si gratuloval k tomu, jak snadno ho obelstil. Vešel dovnitř, chtěl na schůzi povědět Brumbálovi, o tom klukovi a místě, kde byl.V tom se před ním objevil ten chlapec.
"Moc ses mi neschoval. Neměl jsi mě podceňovat, teď to bude o to horší, ale díky za zábavu." Namířil na něj hůlkou a muž se začal svíjet a křičet bolestí.Náhle se rozletěly dveře a dovnitř vběhli členové řadu s hůlkami v rukou, chlapec se nehlučně přemístil pryč a na podlaze zůstal jen zkroucený člen řádu. Všichni se k němu vrhli, pak se obraz rozplynul.
Vzpomněli si, ten čaroděj byl Melkins, jednou ho našli ve vstupní síni. V zemi vedle něj bylo vypáleno znamení, které se nedávno začalo znovu objevovat.
Obraz se změnil a oni viděli desetiletého chlapce, jak mučí, zabíjí a ničí.
Pak se obraz znovu změnil, sledovali dvanáctiletého kluka, který stojí uprostřed vesnice. Kolem něj stojí ty nejhorší stvůry a zabíjejí nevinné.
Třináctiletý, který se potkal s Voldemortem.
Čtrnáctiletý, bojuje s chlapci a Smrtijedy odsouzenými na smrt a vítězí.
Patnáctiletý. Je přivázán ke sloupu a bičován, ale i přes bolest dokázal zachovat chladný výraz, nehnul ani brvou.
Šestnáct, stal se postrachem Smrtijedů, Voldemorta, temných Mágů a všech ostatních.
Sedmnáct je ve velké síni v temném hábitu, kolem něj jsou Smrtijedi a na trůně Voldemort.
Záblesk a na stěně se objevilo znamení.
Chlapec v poutech zvedl hlavu a rychlým pohybem ruky roztrhl řetěz na zápěstí, kovové kroužky se rozsypaly na zem, na kterou za chvíli upadl i chlapec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama