Prosinec 2006

Moji milovane te jedine!!

30. prosince 2006 v 18:06 | Istana |  basničky a hlouposti
Já chci vidět záři tvých oči,
Když kolem nás svět se točí.
A srdce touhou zaplane,
ono už však není mé.
Dála sem ti srdce darem,
A má duše splala ohněm.
Oheň lásky moji k tobě,
nespočinem spolu v hrobe.
Neb my budeme stále bdít,
a na náhrobcích tančit.
A anděle ti z boží země,
nechcou biti stejné plémě.
My však máme lepši plány,
zaklepem na pekla brány.
A ti už nám otevřou,
ptám se proto chceš byt mou?

představeni

29. prosince 2006 v 20:47 | Istana
Všechny zdravím, chci vás seznamit se svou firmou. Je sice v provozu již delši dobu ale až dnes sem dostala nápad nabídnout vám jeji služby.Ma firma se zameřuje na nájemne vraždy.Pokud budete mit nebo máte zájem o naše služby pošlete mi mailem objednavku musi obahovat Jmeno te osoby, ktere se chcete zbavit, popis a mužete připsat i zpusob smrti. Děkuji Istana za firmu Okoma Oru.
platba:
1 smrt 1 obrazek(jaky koli)

Uvitani

28. prosince 2006 v 19:23 | Istana
Takže mi drazí. Vitam vás na novém blogu.

Sasuke a Sakura

28. prosince 2006 v 11:39 Naruto

6.kapitola začatek noveho roku

27. prosince 2006 v 22:45 | Istana |  Osud je kruty
Severus seděl za učitelským stolem, sledoval dění ve velké síni. Za okamžik měli být zařazeni noví žáci a on jako správný učitel lektvarů a ředitel Zmijozelské koleje musel působit zastrašujícím dojmem. Pravda on tak působil vždy, ale dnes to byla potřeba protože chtěl, aby ho žáci poslouchali.
"Severusi, co se děje?" naklonil se k němu učitel Obrany.
"Nic coby?"zeptal se příkře. Lupin se na něj jen zkoumavě podíval, ale nic neříkal v tu chvíli se dveře otevřely a dovnitř vpochodovali prvňáci, ale nebyli sami doprovod jim dělali dva vysocí mladíci s černočernými vlasy. Všichni v síni si dvojčata zvědavě prohlíželi. Dopředu na vyvýšeninu vystoupila Minerva a začala předčítat seznam, dokud před stolem nezůstali stát jen ti mladici. Brumbál povstal.
"Dnes zařadíme Christophera a Alexandra Lestrangeovi, kteří k nám přestoupili ze školy v Americe." Usmál se na chlapce, kteří mu úsměv oplatili lhostejnými pohledy. To už, ale jeden přistoupil ke stoličce s moudrým kloboukem. Sedl si na ni a nasadil si klobouk na hlavu, za chvíli se mu v hlavě ozval hlásek.
"Hmm, kohopak to tu máme?Tak ty jsi Lestrange ano? No sice z tebe cítím jejich krev, ale ty nejsi pravý Lestrange… aha tak ty to víš? Dobře, ale kam tě zařadit? Do Mrzimoru se nehodíš, Havraspár by byl dobrou volbou, na něj máš bystrou hlavu, ale to není ono, Nebelvír, si odvážný, ale to není ta pravda volba zbývá jedině ZMIJOZEL!" vykřikl už nahlas klobouk. Chlapec si potom sedl na kraji zmijozelského stolu.
Za chvíli si k němu u zmijozelského stolu přisedl i jeho bratr.
Severus si oba chlapce pozorně prohlížel a když slyšel kdo jsou, zarazil se. Lestrangeovi znal a nikdy neslyšel, že mají syny a k tomu tihle kluci nebyli vůbec podobní Rodolpusovi a Bellatrix byli podobní jen trochu, měli její postavu a chladné zelené oči, které svou barvou připomínaly kletbu smrti. Ale Lestrangeovi staršímu nebyli podobní vůbec. Rozhodl se, že se tím už nebude zabývat a svou pozornost upoutal k Lupinovi. Vypadal líp než kdysi, jeho světle hnědé vlasy byly zdravé a už nepůsobil nezdravým dojmem a to vše díky lektvaru, který vymyslel Damien, to jméno ho znovu přivedlo k jeho myšlenkám na začátku hostiny.
Kde může být? Co s ním Voldemort udělal? Komu ho dal? Je v pořádku?Proč na mě tak koukají? ptal se když si všiml dvou páru chladných očí, které se na něj dívaly. Za chvíli, ale přestaly a pustili se do živé diskuze.
Později když už všichni obyvatelé hradu spali, se ztichlou vstupní síní mihnul stín tmavší než tma v okolí.

5.kapitola ztráta

27. prosince 2006 v 22:44 | Istana |  Osud je kruty
Remus se za týden přenesl zpátky na štáb. Tam ho hned po zjištění, že se vrátil přivítal James se Siriusem.
"Tak ses nám vrátil," konstatoval Tichošlápek.
"Jo vrátil."Souhlasil.
"Takže si s tím jeho plánem nakonec nesouhlasil, když nejseš otrávenej."
"Myslíš?"zeptal se Moony.
"Jo!"
"Tak to myslíš špatně."
"Ale jak to?"
"Pomohl sem mu s tím."
"A co? Zbabral to, co?!"
"Kdepak nezbabral, je to úžasnej nápad."
"Nevěříme," odpověděli oba svorně.
"Nemusíte, když nechcete budete se moct podívat, o úplňku budu dostávat ten lektvar." A odešel pryč.
Za dva týdny se panstvím rozlehl křik a štěkot. Severus seděl ve své pracovně, povzdechl si už hodně krát se stalo, že křičeli jako na lesy, ale zpozorněl. Teď ten křik není křik smíchu, ale bolesti a to vyti bezmoci. Rychle popadl hůlku a hnal se směrem, z kterého se křik ozýval.
Když vběhl na zahradu strachem a hrůzou v něm zatrnulo na zahradě byl sám Lord Voldemort, který stál nad Damienem, který se na zemi svíjel bolesti. Když Severus přišel blíž Voldemort se na něj podíval.
"Tak si se konečně přišel podívat," konstatoval.
"Co tu chcete?"
"Chci ti něco nabídnout."
"A co?"zeptal se v neblahé předtuše.
"Tak můj navrch zní. Buď se ke mě přidáš nebo tvého kluka zabiju."
"A co se stane když přijmu?"
"Tak toho tvého syna dám pro jistotu do peče svým věrným, abych se pojistil, že mě nezradíš." Severus se, se starostmi podíval na svého syna krčícího se u Voldemortových nohou.
"Dobře… přidám se k vám." Souhlasil.
"Rozhodl ses správně, ukaž mi levé předloktí." Přikázal a Snape mu ochotně podal ruku, Voldemort jen řekl tiše zaklínadlo a na jeho předloktí se začala vypalovat lebka.
"Později tě zavolám a přijď, jinak bude tvůj syn pykat,"a přemístil se i s Damienem do Temného sídla.
Severus hned po tom zavolal Remuse a všechno mu řekl a spolu začali hledat Girella, našli ho na zahradě pod jedním stromem. Jeho kožíšek byl slepený krví a jeho oči se mrtvě dívali. Vzal ho opatrně do náruče a s Remusovou pomocí vykopal hrob, do kterého Girell položil , pokryl ho hlínou a na hrob dal kamenný pomníček.
Zde leží ten který,
Za přítele život dal.
A sám při tom skonal
Zde leží ten,
který byl milován
a za bratra považován.
Ten nejvěrnější přítel
Pod sluncem.

4. kapitola Lektvar

27. prosince 2006 v 22:43 | Istana |  Osud je kruty
Dnes byl úplněk, den kdy se ukáže, jestli Damien připravil dobrý lektvar. Po celý týden Remus pil lektvar každý den ráno a dnes je premiéra. Po celý týden si všichni užívali a z Remuse a Severuse se stali přátelé. A Remus si za tu dobu stačil Damiena velmi oblíbit, byl to chytrý chlapec s velkým magickým potenciálem.a s jeho přítelem Girellem vyváděli všelijaké vylomeniny. Ale některé jim nešly přiznat, protože nebyly žádné důkazy, které by je z toho usvědčovali.A to se dělo často a i když věděli, že to udělali oni, nemohli je z toho vinit.
Odpoledne, když seděli v salonku.
"Jak to večer provedeme?" zeptal se Remus.
"Budeš muset být v kleci. Pro jistotu. Nevadí?" zeptal se Damien.
"Ne nevadí,"odvětil Remus.
Později Remuse zavřeli v kleci, kterou dali do Damienova pokoje. Za chvíli po té vyšel zpoza stromu měsíc. A Remus se začal přeměňovat.
Ale teď se nezmítal v bolesti jak bylo zvykem při přeměně, ale klidně stál a měnil se. Když byl přeměněný, lehl si na podlahu a klidně ležel.
Severus se na to díval s překvapením. Nikdy nepochyboval o svém synovi, ale nevěřil, že se mu to povede na poprvé. A tím víc byl na něj právem hrdý.
A Damien? Ten si dělal poznámky o Remusově stavu a po hodině opatrně otevřel klec a čekal na Remusovu reakci. Ten se jen zvedl a zamířil k posteli, na kterou vyskočil a stočil se do klubíčka.
Tam byl do své ranní přeměny, kterou přes spánek nevnímal. A když se probudil, pohled mu padnul na Damiena, který ležel na předložce před krbem s Girellem a Severuse, který si v křesle četl knihu.
"Proč si mu nevyčaroval postel?" Zeptal se ho.
"Cože? Aha. Nevyčaroval, protože by mu byla na nic."
"Cože, jak to myslíš?"
" Protože on by stejně nespal v posteli."
"A kde by spal?"
"Tam, kde spí teď."
"A proč tam spí?"
"Nevím."
"Chceš něco k jídlu?"
"Ano, něco by se mi hodilo,"přiznal Remus.
"Co kdybychom se podívali, co Damien pěstuje za rostliny?" Navrhl Snape Lupinovi.
"Klidně, ale nebude naštvaný?"
"Nebude." Odpověď, ale nepřišla od Severuse, nýbrž od Damiena, který stál za nimi.
"Kdy jsi se probudil?"zeptal se Severus překvapeně.
"Když jste plánovali,"a přešel ke dveřím na balkon.
"Jdete?"na to se oba zvedli a šli za ním.
"Takže, mám to tu rozdělené. Tamhle v rohu jsou rostliny, které máji rádi zimu. Jako Shanelie. Pak tam jsou zase rostliny náchylné na teplo. Tam jsou rostliny, které mají rády stín. Potom to mám rozdělené jako rostliny na lektvary, masti a tak, ale radši nechoďte do tamhletoho rohu jsou tam dost nebezpečné rostlinky." Ukázoval jim svou malou botanickou zahradu.

3.kapitola příprava lektvaru

27. prosince 2006 v 22:43 | Istana |  Osud je kruty
Po vzájemném představení Remus navrhl, že by mohli odejit na Snape Manor, kde budou mít víc místa a Damien tam má všechny věci, které potřebuje. Za chvíli se objevili v prostorné hale.
"Vítej v Snape Manor Lupine." Přivítal ho Severus.
"Půjdeme ke mně do pokoje." Oznámil Damien a vedl je do pokoje. Tam si sedli do pohodlných křesel.
"Mohl bys mě prosím zasvětit do svého plánu." Pobídl ho Remus
"Dobře chtěl bych vylepšit vlkodlačí lektvar."
"A co potřebuješ ode mě?"
"No, lektvar už mám, ale potřebuji to na někom vyzkoušet, abych se ujistil, že to bude dobře fungovat."
"Takže jestli jsem to správně pochopil, chceš mi dát napit neznámého lektvaru, u kterého nevíš, jak bude fungovat?"
"Kdepak, chci po tobě trochu krve, abych mohl provést nějaké testy." Usmál se Damien.
"Dobře, prosím má krev je tvá." Usmál se Remus ulehčeně a nastavil Damienovi zápěstí. Damien se otočil ke zdi, chvíli tam něco kutil a když se otočil zpátky, zjistili že v ruce má zlatý skalpel.
"Zlatý?"
"Mám ještě stříbrný, ale ten by nebyl moc dobrý, co?
"To tedy vážně ne." Zazněla Remusova odpověď, ta se ale za chvíli změnila v bolestné syknutí, když mu Damien skalpelem prořízl zápěstí a jeho krev zachytil do lahvičky.
"Dobře, když má Damien co potřebuje, my bychom si mohli jít popovídat do salonu." Oslovil Remuse Severus, po tom co mu Damien ošetřil ránu.
"Dobře."Souhlasil Remus a následoval Severuse do salonu a nechali Damiena v klidu pracovat.
Ten vzal kouzelný mikroskop a začal zkoumat reakci lektvaru s vlkodlačí krví a dělal si pečlivé poznámky.
Za pět hodin se sídlem rozezněl výkřik. Oba muži vyskočili na nohy, ale za chvíli se uklidnili, když si uvědomili, že to je vítězný pokřik ozývající se z pokoje Damiena.
Vešli dovnitř a viděli Damiena, jak se válí po zemi s Girellem.
"A tohle je můj syn." Řekl s úsměvem Severus napůl ironicky, ale to neměl dělat, protože zachvíli i on skončil na zemi pod Damienem a Girellem, ale protože si ti dva přirostli k srdci a byli jako jedem, mrkli na sebe a skočili na Remuse, který se svíjel smíchem u dveří. Později, když už byli uklidnění se Damien zeptal.
"Proč jste vůbec přišli?"
"No, slyšeli jsme tvůj výskot, pro to."
"Tak co, povedlo?" doplnil Remus Severuse. (Za ten čas se sblížili.)
"Jo. Působí to tak jak má, ale ještě se to musí vyzkoušet v akci."
"Aha, takže potřebuješ dobrovolníka na ten pokus a já se hlásím jako první." Nabídl se.
"Dobře, ale musel bys tu zůstat tak týden před a po úplňku."varoval ho Damien.
"Mě to vadit nebude, ale Jamesovi a Siriusovi ano."Odvětil s úšklebkem."Zajdu si pro nějaké věci."A letaxem se přemístil na ústředí, kde měl všechny své věci. Za chvíli se vrátil i s kufrem. Severus ho ubytoval v pokoji pro hosty a všichni si užívali.

2.kapitola První Damienovo setkání s Poberty

27. prosince 2006 v 22:42 | Istana |  Osud je kruty
Domem otřásl výbuch.
"Damiene!!" Vykřikl Severus a vyrazil závratnou rychlosti do Damienova pokoje.Rozrazil dveře a zůstal stát překvapeně na prahu, uvnitř byl nepořádek jako by tam někdo hodil granát (To znám z vlastní zkušenosti :o)), A mezi tím bordelem stojí chlapec, celý špinavý a vedle něj byl vlk se stejně špinavým kožichem.
"Můžeš mi laskavě říct, cos tu prováděl?" zeptal se naštvaně Snape.
"No, víš já jsem chtěl udělat jeden lektvar,"odpověděl se sklopenou hlavou.
"A jaký prosím tě?" zeptal se rezignovaně, protože se na něj nikdy nemohl dlouho zlobit.
"Zkoušel jsem vlkodlačí lektvar, víš prvně jsem ho udělal normální, ale pak jsem si řekl, že bych ho mohl nějak upravit, tak jsem tam dal pár věcí. Z šedé barvy se změnil na zelenou, potom černou a když vybouchl, zjistil jsem, že to bylo proto, že jsi měl ve skleničce s beruščími krovkami i švábí krovku, která je nestabilní s vlčím mákem."
"Hmm,zajímavý nápad." Ocenil jeho otec. "Takže teď si tu uklidíš a nechci slyšet žádné námitky, tak za hodinku se přijdu podívat, jak si na tom."A s tím odešel.
"Tak jak na tom jseš?" zeptal se o hodinu později Severus svého čistého syna s jeho věrným přítelem Girellem. Jeho syn znovu něco kutil v kotlíku na stole. Teď si díky pořádku mohl pozorně prohlédnout synův pokoj. Hned naproti dveří bylo velké okno s balkonem, na kterém Damien pěstoval nějaké rostliny, které přesně, to ani Severus nevěděl. Vedle okna bylo křeslo se stolkem a knihovna. Police s lektvary a přísadami. V rohu místnosti stála postel s nebesy, v rohu protějším byl stůl s velkou pracovní plochou, na které Damien dělal lektvary.
"Zase děláš nějakou vylepšeninu?"
"Jo."
"Tak, co tentokrát?"
"To stejné, co před hodinou."
"Takže vlkodlačí lektvar. Kam ses dostal?"
"Už jsem skoro u konce, ale líp by se mi dělalo, kdybys byl potichu."
"Dobře já si sednu do křesla a budu si číst."Odpovědi se nedočkal.
Damien soustředěně bral každou přísadu a uvažoval. Kdybych tam dal netopýří drápy s krví mantichory a výluh z Ereonu, to by mělo zmenšit agresivitu a měsíční kamen by mohl zmenšit bolest při přeměně…říkal si v duchu. A všechno ingredience tam pečlivě přidával.
Hmm. Ještě to nechám, chvíli povařit a potom to musím na někom vyzkoušet.Za chvíli lektvar nalil do flakonku .
"Už to mám,"oznámil tátovi.
"Můžu se podívat?"vzhlédl od knihy.
"Jasně." Podal mu lahvičku. "Hele, neznáš nějakého vlkodlaka?" zeptal se opatrně.
"Proč?" opáčil otázkou obezřetně.
"Potřebuji to na někom vyzkoušet a vím, že někomu ten lektvar děláš.Tak jsem se chtěl zeptat, jestli o někom nevíš, na němž bych si to nemohl zkusit."
"Někoho znám a myslím, že bude s radosti souhlasit,"odpověděl a na tváři se mu objevil ďábelský škleb.
"Víš co? Můžu pro něj zajít hned." Zvedl se a zamířil pryč letaxem.
Objevil se na ústředí řádu. Vešel do kuchyně a hned na něm spočinuly pohledy všech přítomných.Byl tam Remus Lupin, Sirius Black a James Potter, členové Fénixova řádu, organizace, která bojuje proti Voldemortovi a smrtijedům.
"A podívejme se kdo to přišel, Srabus." Všiml si ho jako první Black.
"Zdravím. Lupine,mohl bych si s tebou promluvit?" zeptal se.
"Jistě. Můžeš."
"Víš, můj syn pracuje na novém vlkodlačím lektvaru a potřeboval by někoho, kdo by mu pomohl."
"Aha. No jistě, rád mu pomůžu."
"Nedělej to Remusi, určitě tě bude chtít otrávit." Varoval ho James.
"Vždyť je to jenom děcko a k tomu jeho, myslíš, že ti bude chtít nějak pomoct." Přisadil si Sirius.
"Víte, raději bych o něm takhle nemluvil,"varoval ho Severusi. "Mohlo by to mít špatné následky,"ušklíbl se.
"Vážně a jak by to asi zjistil?"zeptal se škodolibě Sirius.
"Já neříkám, že by to zjistil, ale mělo by to špatné následky."
"Remusi počítej s tím, že tě do doupěte toho hada nepustíme,"nevšímal si Snapea James.
"Vždyť se to dá zařídit, stačí říct a já ho zavolám." Nečekal na odpověď a dotkl se přívěsku na krku.
"Co jsi to udělal?"
"Zavolal jsem svého syna." Odpověděl klidně.
"Vážně, ale nějak nejde." V tu chvíli oheň v krbu zezelenal a z něj vystoupil krásný vlk.
"Severusi, já nevěděl, že tvůj syn je vlk." Odpověděl se smíchem Sirius a pak se připojil k Jamesovi v záchvatu smíchu.
"Jenže kdybys měl aspoň trochu rozumu, přestal by ses do něj navážet, protože pak poznáš, kdo je to Damien Snape." Ozvalo se ze vzduchu. Sirius i James strnuli překvapením, rozhlédli se po kuchyni, ale nikoho neviděli.
"Severusi, to seš tak ubohej, že si musíš změnit hlas, abys nám dokázal, že máš syna?" zeptal se opovržlivě Sírius, ale to už měl růžové vlasy.
"Co si to dovoluješ, ty jeden parchante!" Náhle na sobě měl ženské krajkové prádlo a stál na vysokých jehlových podpatkách.
"Ty umaštěnče." Vřískal, ale to neměl dělat, teď se v kuchyni začaly dít věci a objevila se postava v rudém plášti.
"Můj pán tě varoval, neměl sis s námi začínat." Promluvila ledově. "Teď za to budeš pykat."
"Ale-ale k-kdo j-jsi? A c-co po-po mně…."
"Dost Damiene, tohle vážně stačilo,"protrhl výkřik Siriusovo koktání.
Všechno zmizelo a Sirius stál v kuchyni ve své původní podobě.
"Co to bylo?" zeptal se zmateně.
"Damien." Odpověděl Snape zamyšleně.
"Damiene, ukaž se a okamžitě." Poručil přísně.
"Ale tati, ty mi chceš zkazit zábavu?"
"Tohle není zábava, i když musím uznat, že ani mě by něco takového nenapadlo." Oznámil s úsměvem. "A teď se ukaž aby věděl, kdo mu to udělal."
"Tak jo, no." Ve vzduchu se začal objevovat tak sedmiletý chlapec s černými vlasy a zelenýma očima.
"Myslíš, že ti Snape uvěřím, že tenhle kluk by dokázal ty kouzla? Já nejsem idiot."
"A proč si myslíš, že by kluk jako já tohle nedokázal?" zeptal se ledově.
"Proč, prostě proto, že jseš kluk, který neumí kouzlit."
"Tak to mě velice, ale velice podceňuješ. Ale kvůli tomu tu nejsem. Vy musíte být Remus Lupin." Podíval se na kouzelníka, který celou dobu stál v rohu.
"Ano, to jsem já. A ty musíš být Damien,"poznamenal.
"Ano, to jsem zase já. Těší mě."Usmál se na něj a natáhl k němu ruku, kterou mu Remus stiskl nazpátek.

1.kapitola Vlče

27. prosince 2006 v 22:40 | Istana |  Osud je kruty
Severus seděl v křesle a četl knihu o lektvarech, když se ozval dětský pláč. Vstal tedy a zašel pro Damiena, který křičel, opatrně si ho vzal do rukou a houpal ho. Podíval se na hodiny a zjistil, že je čas na krmení zašel do kuchyně, zahřál mlíko, kterým pak prcka nakrmil. A protože Damien nemohl usnout, šel na zahradu, kde měli altánek s houpačkou. Na trávu vyčaroval deku a sám si k Damienovi lehl a začetl se do knihy. Byl do ni tak zažraný, neuvědomil si, že Damien už dávno není na dece. Zjistil to, až po tom, co uslyšel zvláštní zvuky. Podíval se za nimi a hrůzou strnul, viděl Damien, jak si hraje z vlčím mládětem.
Pomalu vytáhl hůlku a zamířil jim na vlče a vyslal na něj omračovací kletbu, jaké ale bylo jeho překvapení, když se před štěnětem objevil štít. Překvapeně zamrkal. Než se, ale dokázal vzpamatovat. Z domu se ozvalo volání.
"Severusi, kde jste,"odpovědět nestihl, protože u něj byla v mžiku Lili.
"Co se děje?" Zeptala se když uviděla jeho překvapený výraz, "a co je to za štěně?"
"Víš, Damienovi se podařilo první kouzlo."
"Cože teď, vždyť má teprve rok." Divila se Lili.
"Já vím, ale nejzvláštnější je, že se snažil chránit to vlče, když jsem ho chtěl omráčit." Přiznal.
"Hmm. Vypadá to, že si k němu vytvořil pouto, co kdybychom si ho nechali, aby měl Damien kamarády."
"Dobře. Ale už bychom měli jít dovnitř, jestli tady nechceme přespat."Zavelel, protože si uvědomil, že se začíná smrákat.
Uběhl půl rok od té doby, co se u nich objevilo štěně. Za tu dobu si ho Severus i Lili zamilovali. Severus byl doma sám, tedy pokud nepočítáme Damiena s Girellem, kteří po náročném dopoledni spokojeně spali.A Snape se jako vždy věnoval čtení. Ale asi za hodinu ho ze čtení vytrhl křik, byl plný bolesti,smutku a lásky. Rychle vyskočil a vyběhl k Damienovi, aby ho utěšil, protože mu jeho pláč trhal srdce. Damienuv pláč byl nezastavitelný a Severus cítil vlastní pocit smutku, zoufalství. Nevěděl proč, ale měl pocit, že to nějak souvisí s Lili. Asi za hodinu neutichajícího pláče se ozval zvonek. Proto i s plačícím Damienem šel otevřít. Na prahu stál Brumbál s vážným výrazem ve tváři.
"Mohu dál Severe?"
"Pojďte."
"Víš chtěl jsem ti něco říct.."Nevěděl jak pokračovat.
"Má to nějakou souvislost s Lili?" zeptal se.
"Ano, jak to víš ?"
"No, asi před hodinou začal Damien strašně plakat, jako by mu něco chybělo a od té doby nepřestal, budu muset na něj použít nějaké kouzlo." Povzdychl si. Ale to do něj strčil čumákem Girell. Za tu dobu, co u nich byl, si se Severusem dokázal docela porozumět, proto Damiana položil na gauč. K němu vyskočil Girell a stočil se vedle něho do klubíčka za chvíli Damienův křik postupně zeslábl, až úplně ztichl a on se poddal spánku. Celou dobu na to jen nevěřícně zíral Albus Brumbál, ředitel Bradavic a teď i posel špatných zpráv.
"Co se jí stalo?"
"Voldemort ji zabil." Odvětil Brumbál tiše na otázku.
"Prosím odejděte." Poprosil.
"Severusi podívej,…."
"Jděte Brumbále, chci být sám jen se svým synem." Vyjel na něj vztekle. Takového ho Brumbál neznal, proto vzal nohy na ramena a odešel.
"Proč!!! Proč!!!" křičel jako smyslu zbavený Severus."Ale já se ti pomstím Voldemorte, to slibuji. Nikdy nedovolím, abys mi vzal i Damiena! Nikdy!!!" nesl se tichým večerem zoufalý výkřik.

Prolog když je všechno jinak

27. prosince 2006 v 22:39 | Istana |  Osud je kruty
Rudovlasá žena ležela ve velkých bolestech na posteli a za ruku držela svého muže.
"No tak, maminko zatlačte pořádně." Radila porodní bába. Žena zatlačila.
"Už vidím hlavičku. No, ještě trochu,"rudovláska zatlačila víc a se vší silou stiskla mužovu ruku.
Za malý okamžik se pokojem rozlehl dětský pláč.
"Tatínku přestřihnete pupeční šňůru."
"Cože, já?"otázal se překvapeně.
"Vy." Řekla a ukázala, kde jí má přestřihnout.
"Máte nádherného chlapečka." Řekla porodní bába, umyla ho a zabalila do deky. "Tady ho máte." Podala ten malý uzlíček života jeho tátovi, ten si ho opatrně přivinul do náruče a s láskou v očích pozoroval ten zázrak. Jeho malého chlapečka a v duchu přísahal, že ho bude chránit a nikomu nedovolí, aby mu ublížil.
"Je nádherný." Obdivoval nahlas jeho černé vlásky a zářivě zelené oči. "Jako ty."pronesl poklonu ženě. Která se začervenala.
"Bude po tobě, ale je zvláštní, že už teď má tak výrazné oči, vypadá, že je bude mít po mě."
"Ano, to je zvláštní, ale já jsem rád, že je zdravý a s námi." Připustil.
"Jaké mu dáme jméno?" zeptala se zvědavě.
"No přemýšlel jsem o Samuelovi nebo Danielovi."
"Víš vždycky se mi líbilo jméno Damien."přiznala.
"Vážně. Ano, to je moc pěkné jméno. Tak se tedy bude jmenovat Damien," souhlasil.
"Miluju tě Lili." Řekl a políbil ji.
"Já tebe taky….Severusi."

Epilog aneb konec koncu!

27. prosince 2006 v 22:33 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
Rozezněla se hudba a zpěv se odrážel od stěn kostela, na protější straně oltáře se otevřely dveře a z nich vyšla dívka, no spíš ještě holčička, blonďaté vlasky měla spletené do copu a na sobě bílé šaty, na zem pouštěla bílé plátky růží. Zpěv se změnil a dveře se znovu otevřely, z nich vyšla dívka v sněhobílých šatech bez ramen , dlouhé vlasy měla rozpuštěné po zádech. Byla uprostřed cesty, když se náhle zastavila. Plátky růží, které byly rozsypané na zemi, začali měnit barvu z bílé na rudou a černou. Na jejích šatech se objevily rudé skvrny, které se rozpíjely až k lemu šatů, některé skvrny byly až temně černé. Najednou se ozvala rána a uprostřed místnosti vzplál plamen, z kterého vyšel vysoký muž s havraními vlasy a onyxovýma očima. Rozhlédl se po místnosti a když se jeho oči setkali s hnědýma očima, zamířil k dívce, která stála uprostřed cesty posypané růžemi. Do cesty se mu ovšem postavil ženich.
"Co tu chcete?" zeptal se.
"Jen jsem si někoho přišel vyzvednout."
"Jenže tady není nikdo, kdo by potřeboval vyzvednout." Odporoval.
"To si jen myslíte. Uhněte?!" zazněl rozkaz.
"Ne."
"Radím ti nikdy se nestav mezi otce a dceru."
"Myslíte, že vám budu věřit, že to je vaše dcera?"zeptal se posměvavě.
"Mě je jedno, co mi uvěříš. Já jsem si ji přišel vyzvednout. Zlatíčko pojď ke mě." Lákal ji, ale ona jen couvala ke dveřím oči rozšířené hrůzou.
"Já nepůjdu. Já se nechci stát tvým vojákem!!
"Že nepůjdeš?! To se teprve uvidí! Půjdeš a po dobrém, protože jinak….. jinak zabiju tohohle panáčka. Což by byla velká škoda. Tak co, půjdeš?"
"Ano půjdu."Souhlasila a vyšla k němu, když šla kolem mladého muže políbila ho a zašeptala mu do ucha.
"Odpusť mi, nehledej mě, nenajdeš nic." Přijala ruku, kterou jí podával cizinec a on je oba přemístil. A ztichlou kapli se ozval bolestný výkřik….

11.kapitola Hruzna pravda

27. prosince 2006 v 22:33 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
"Omyl bratříčku, nezabil,"odvětila ironicky a na její tváři se objevil škleb.
Harry stál přimražený k zemi a nevěřícně se díval na svou lásku, která stála na kopci.
"Jak je to možné, vždyť jsem viděl tvé tělo. Vždyť já tě zabil!." Křičel vztekle.
"Jak říkám, zabil si mě teď i tehdy si mě nechal zabít a já ti věřila." V jejich očích se zaleskly slzy.
"Ty to nechápeš, já sem tě nemohl zachránit, mohl sem jen udělat to, že sem tě našel a předal mágům. Jenže potom jsi se zamilovala do Pottera a na mě sis nevzpomínala, byla si jiná bytost, takovou jsem tě neznal, vždy jsi byla silná, tvrdá, ledová a teď? Teď stojíš proti mě po boku mého nepřítele a chceš mě zabít, ano zasloužím si to, ale prosím nedělej to ty, nech to na Potterovi, nesnesl bych kdybys měla na svých rukou mou krev."
"Ach bratříčku," vykřikla a vrhla se mu do náruče, naštěstí Voldemort nechal všechny Smrtijedy poslat hned po odhaleni pryč takže to žádný neviděl, byli tam jen fénixové, kteří se nezmohli na slovo.
"Už musím jít odpusť Aneris, sestřičko ani nevíš, jak sem si to vyčítal." Políbil ji do vlasů, stiskl v náručí a přemístil se pryč.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se nevěřícně Harry.
"Víš to byl můj bratr."
"To jsem pochopil!" zařval vztekle.
"Promiň nechtěl jsem." Řekl tišeji a mírněji po tom, co zjistil, že ji vylekal.
"Pojď půjdeme na ústředí a tam nám to vysvětlíš."
"Dobře." Na to se všichni přemístili.
"Tak začni." Pobídl Aneris Harry, když seděli v kuchyni.
"Jak jistě víte, byla sem dcera Morgany a měla jsem sourozence, všichni mě nenáviděli až na jednoho, ten mě odmalička ochraňoval a diky němu jsem také přežila dětství. I když, před matkou jsme se nenáviděli, aby nepojala podezření a nechtěla nás rozdělit. Ten okamžik přišel když mě nechala upálit, tehdy mě bratr nemohl chránit byl pryč, to on našel můj popel a dal ho mágům, aby mě přivedli zpět, ale říkáte si jak mohl tak dlouho žít? Odpověď je, že se nechal kouzlem zmrazit, ne že by byl zmražený celý, ale jen jeho stárnutí zpomalilo a on mě mohl hledat. Pak když mě našel rozhodl se, že nastoupí do Bradavic jen tak pro zábavu a aby mohl sehnat někoho, kdo mu bude pomáhat, proto nastoupil jako Tom Radle. Svůj vzhled změnil na 11letého chlapce a pak nechal stárnutí působit, potom díky moci, kterou ovládal otevřel tajemnou komnatu a nechal netvora v ní zabíjet. Když vystudoval, stal se Lordem Voldemortem začal ničit a drancovat a v hloubi duše toužil po mém vráceni se zpět. To se mu splnilo, dokázali mě mágové vrátit, ale byla jsem jiná a zamilovala jsem se, místo tvrdé ledové dívky, která nedokáže cítit nic kromě lásky k bratrovi a nenávisti, tu byla dívka, která byla schopná citu. Nepamatovala jsem si nic o mé rodině, dokud mě nezabil tehdy jsem si vzpomněla." Dokončila příběh.
"Páni,"uniklo ze rtu Lili. A rychle objala svou budoucí snachu, která se rozplakala.
"Pššš. No tak zlatíčko pojď," pomohla jí vstát a zavedla ji do ložnice, kde ji uložila na postel a držela ji dokud neusnula, pak opatrně vstala a sešla dolu.
"Jak jí je?" zeptal se Harry hned jak jí spatřil.
"Usnula. Chudák holka tolik si vytrpěla," povzdechla si.
"Ano, to ano, ale teď trpět nebude to slibuji." Prohlásil.
"A nebojíte se, že by prozradila polohu řádu Vy-víte-komu?" zeptal se jeden člen.
"Ne, toho se nebojím. Nikdy by neudělala něco, co by mi nějak ublížilo."
"Ale také by nikdy neudělala něco, co by ublížilo jejímu bratrovi." Prohlásil Lupin.
"Ano, to od ni nemůžeme čekat." Tím schůze skončila a všichni se začali rozcházet.

10. kapitola hrůzé zjištění

27. prosince 2006 v 22:32 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
Když se Harry ráno probudil byla Aneris už pryč, podíval se na hodinky na nočním stolku, bylo šest ráno a sobota. Vstal oblékl se a zamířil do kuchyně, odkud se ozývalo tiché bouchání talířů .
Na chodbě potkal Lili s ostatními, které zřejmě probudil zpěv, kývli si na pozdrav a dál pokračovali v cestě. Když vešli do kuchyně, uviděli Aneris jak se ohání kolem sporáku a něco tam kutí a při tom si zpívá.
"Dobré ráno." Pozdravili všichni.
"Dobré. Posaďte se za chvíli bude snídaně,"opáčila Aneris, za chvíli každému nakládala na talíř snídani. Ochutnali a bylo to skvělé.
"Co to je? Je to výtečné. Chutná to jako ryba,"zeptal se Sirius. Na to se Harry začal šíleně smát a Aneris se k němu přidala trochu mírněji.(Ženská je hold ženská! Nic proti chlapi.)
"To je Abaazur." Představila pokrm všem, kteří se na ni nechápavě koukali, jen Remus rychle vyplivnul sousto, které měl v puse a rychle vstal od stolu. Což vyvolala další salvu smíchu od Harryho.
"Neboj. Zbavila jsem se toho nebo myslíš, že bych se chtěla zbavit budoucí tchýně a tchána?" důsledkem těch slovech zůstali na ni koukat už po druhé, ale teď i Remus.
"Cože?"zeptala se zaskočeně Lili.
"No víš mami, já jsem Aneris včera požádal o ruku." Přiznal Harry.
"Páni tak to gratulujeme." Vrhli se k nim všichni a začali jim přát všechno nejlepší.
Po snídani se sesedli v salonku a povídali si.
"Ty Remusi, co se to ráno stalo?"
"No…víš Abaazur je vodní stvořeni, je prudce jedovatý tedy ne celý, ale jen takové modré žilky, které v sobě má, ale když se pečlivě vytáhnou tak je to neškodné. To je přesně to, co jsme jedli."A kecali, kecali, kecali a kecali.
Večer Harry seděl v knihovně, kde si četl knihu a o nohy se mu opírala Aneris, která si taky četla.
"Měli bychom probrat svatbu,"navrhl.
"Ano, to bychom měli." Ale než stačili něco začít probírat, rozezněla se domem poplašná siréna. Proto se rychle vyšvihli na nohy a vtrhli do kuchyně.
"Co se děje?" zeptal se jako první Harry.
"Voldemort útočí na jednu vesnici."Odpověděl Remus.
"Kde ta vesnice je." Přidala se i Aneris.
"Patnáctá míle, západně od Yorku tady," ukázal na mapě.
"Máš svůj plášť?" zeptal se Harry Aneris
""Jasně." Na sobě měla temný hábit podobný Harryho akorát, že na tom jejím se třpytily hvězdy. Za chvíli se kuchyní ozvalo hlasité prasknutí a kuchyň byla prázdná.
Všichni se přemístili do vesnice.Tam už byli Smrtijedi v plné zábavě, ale jakmile si uvědomili přítomnost členů obrátili svoji pozornost na ně. A začal hrozný boj.
Válečnou vřavu přerušil výkřik "HARRY!!!!!" Jmenovaný se otočil, aby viděl zelený proud světla, který na něj mířil, ten ale hned zmizel, protože se průvodce kouzla rozptýlil a příčina rozptýleni stála na nedalekém kopci, odkud sledovala tu hrůznou podívanou.
Její plášť vlál ve větru a její zpěv se odrážel od nedalekých hor a vznikala tím úžasná atmosféra.
"Kdo jsi?" zeptal se Voldemort, který chtěl Harryho zabít.
"Přidej se ke mě nebo tě zabiju."Cítil z ní moc a tak začal vydírat.
"Ty a zabít mě? Už si to udělal." Odvětila a přitom si sundala kápi.
"Kruci, co ty tu děláš, vždyť jsem tě zabil." Řval vztekle.
"Omyl bratříčku, nezabil,"odvětila ironicky a na její tváři se objevil škleb.
Harry stál přimražený k zemi a nevěřícně se díval na svou lásku, která stála na kopci.

9. kapitola Změna

27. prosince 2006 v 22:31 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
Ráno Harryho probudily sluneční paprsky, které mu padaly na obličej skrz otevřené okno. Převalil se na bok a podíval se na Aneris, která vedle něj spokojeně oddechovala. Zatím se moc nezměnila, jen její pokožka chytla zdravější barvu, i když ona byla bledá vždy. Vstal tedy a zamířil dolů do kuchyně, z které se ozýval hovor a smích..Vešel dovnitř.
"Harry, jak ses vyspal?" ptala se Lili.
"Dobře jako vždy." Usmál se na ni mile, až se všichni podivili, protože k jeho vzhledu se to nehodilo. Místo svého černého hábitu měl černé jeansy a košili stejné barvy a vlasy měl svázané sametovou stuhou.
"Chceš s něčím pomoct?"
"Ne, já ne, ale chlapi tě možná zaměstnají."
"No jo, něco by se tu našlo. Pojď něco ti ukážeme." Popohnal ho Sirius, zvedl se a v závěsu za ním šel James, Remus a Harry. Zamířili všichni do podzemí.
"Tak, co mi chcete ukázat?"
"Nebuď zvědavej, budeš brzo starej,"odpověděl James.
"Tak tady to je," řekl Sirius když došli k dřevěným dveřím. Vešli dovnitř a ocitli se ve velké pohodlné místnosti. Byly tam křesla z tmavé kůže, stolek, skříň, knihovna,krb a kulečníkový stůl.
"Vítej v našem brlohu." Přivítal ho slavnostně Remus.
"Tak to je něco,"přiznal s úsměvem Harry. A zbytek dne zůstali zalezení v brlohu, odkud je vyhnal hlad. Proto se šli najíst a pak zůstali nahoře a vyprávěli si zážitky.
"Kde vlastně jsou Salazar s Godrikem?" zeptal se Harry.
"Chvíli po tom, co jste včera odešli se vrátili do své doby. Proč?"
"Ale, chtěl jsem se zeptat, kdy by se měla Aneris probudit."
"Už se nemusíš ptát," zazněla odpověď ode dveří. Všichni se překvapeně dívali na dívku, která tam stála. Jen Harry se s úsměvem vrhl k nově příchozí, objal ji a zatočil se sní. Když se dotočili, mohli si ji přítomní pořádně prohlédnout. Její temné oči se na ně usmívali se zábleskem lásky a kolem její postavy se obepínaly vlasy temné jako nebe s hvězdami, na sobě měla černé jeansy a bíle tričko se zvoncovými rukávy bez ramen.
"Páni, tak to je změna." Prohlásil Sirius. "Au…za co?" tázal se po tom, co dostal vzdušný pohlavek od Harryho
"Hádej, můžeš jednou," usmál se na něj zářivě a přitáhl si Aneris do objetí.
"Jak se vyspala krásná siréna, která mi popletla hlavu?" a políbili se.
"Tak, jako dlouho ne." Odpověděla a polibek mu vrátila.
"Nechtěla bys zajít na večeři? Nedaleko jsem si všiml pěkné restaurace."
"Strašně ráda. Počkej chvíli, za okamžik se vrátím." A vyběhla z pokoje.
"Kdy jsi se prosím tě stihl podívat po okolí, pokud vím nejbližší restaurace je pět bloku odtud?" zeptal se James.
"Ty myslíš, že jsem dokázal celou dobu spát? Prostě jsem se v noci procházel a všiml jsem si jí."
"Harry Jamesi Pottere, to od tebe bylo velmi nerozvážné! Vždyť tě klidně někdo mohl přepadnout…" rozčílila se jeho matka.
"A tím bych si podepsal rozsudek smrti." Doplnil ji. " Zapomínáš na to, co jsi viděla. Naschle. Nečekejte, vrátíme se pozdě." A odešel z místnosti, protože už zaslechl tiché tony, které vydávala jeho milá.
"Přejete si?" zeptal se číšník, když seděli u stolu v kvalitní restauraci a v ruce drželi jídelní lístek.
"Dala bych si kuřecí řízek s hranolkama a vinný střik,"poručila si.
"A já si dám králíka na smetaně s knedlíky a k tomu Radegast."
"Hned to tu bude." Pronesl číšník a odešel nahlásit kuchaři jejich objednávku.
Po vynikající večeři se chytli za ruce a šli se projít nedalekým parkem.
Lehli si na deku, kterou Harry vyčaroval, vybrali nádherné místo nedaleko jezera, město kryly stromy a byly nádherně vidět hvězdy.
"Nevíš, jak jsi mi chyběla, za tu dobu, co jsme se neviděli." Přerušil ticho Harry.
"Ty jsi mi taky chyběl."
"Víš zjistil jsem, že bez tebe nemůžu být!"
"A já bez tebe."
"Víš chtěl jsem se tě na něco zeptat,"odmlčel se a podíval se na zem, z které začala růst černá růže. "Nastav ruku," Aneris tak udělala a pak jen sledovala, jak z černého poupěte vytéká kapka rosy, stříbrná jako měsíční svit a v její dlani se zformovala v krásný prsten ze stříbra. Byl to jednoduchý kroužek s bílým kamenem.
"Vezmeš si mě?" dořekl otázku.
Aneris zalapala po dechu. "Ano, vezmu si tě hrozně ráda." Harry vzal prsten a nasadil ji ho na ruku. Pak se k ní naklonil a políbil ji.

8. kapitola Vysvětlováni

27. prosince 2006 v 22:31 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
Harry s Aneris vešli do kuchyně, ve které voněla snídaně. James,Remus a Sírius seděli u stolu a o něčem diskutovali. A Lili se točila kolem sporáku. Když vešli všichni vzhlédli.
"Dobré ráno, jakpak jste se vyspali?" zajímala se hned Lili.
"Spalo se nám dobře,"odpověděli a sedli si ke stolu.
"Chci se vám omluvit. Jistě máte hodně otázek a včera jsme byli trochu mimo, takže se ptejte." Než se, ale stačili vyptávat, otevřely se dveře a dovnitř vešel Salazar s Godrikem.
"Kde jste se ztratili?" zeptal se James.
"Když sem včera přišla Aneris a řekla že si nemůže vrátit původní vzhled šli jsem něco zařídit ale prvně by nám měli říct svůj příběh abychom se ujistili že ním to zapadá." Promluvil Godrik.
"Dobrá, já tedy začnu." Souhlasila dívka, "vlastně když se nad tím zamýšlím, myslím, že vy dva byste mě měli znát."
"No, nevzpomínám si, ale možná když nám řekneš, kdo jsi."
"Já jsem Aneris Seriel Eremis, nejmladší dcera Morgany a poslední siréna z Ekerebalu." Při tom měla hrdě a vzdorovitě zvednutou hlavu s nevidomýma očima.
"No tohle je dost řekněme...nečekané."
"Vážně? Vždyť jste tam byli, stáli jste jenom kousek od hranice, na kterou mě dal sám Merlin, sice jste byli rozděleni, ale přesto jste tam oba byli a nic jste neudělali, jen jste se dívali, jak hoři čtrnáctiletá dívka a smáli se. Já si to moc dobře pamatuji a teď si klidně cestujete časem a všem pomáháte."
" Takže, abych začala. Narodila sem se v roce 666 6.6. v 6 hodin. Už od narození jsem byla prokleta Satanovou kletbou, protože jsem se narodila v jeho znamení. Nikdy jsem nesouhlasila s matkou a staršími sourozenci, proto jsem se stala černou ovcí rodiny. Vzdorovala jsem a odmlouvala, až to dovršilo tím, že mě Matka nechala obvinit z čarodějnictví. Převlečená za obyčejnou vesničanku se mnou sehrála divadlo, když zakopla a vylila na mě svěcenou vodu, protože věděla, že i když nejsem zlá, kvůli krvi, která mi koluje v žilách na mě bude působit, takže mi spálila ruku. Potom svolala všechny lidi v okolí obvinila mě z toho, že jsem černokněžka a protože tam byl Merlin, kterého považovali za nejlepšího a nejhodnějšího kouzelníka," pronesla s nenávisti, "nechali ho, aby mě dal na hranici a zapálil mě ohněm z Edenu, ale matka se nespokojila jen s tím, že jsem se smažila, ještě mně proklela.
Má krev přec jiné srdce
Nechť nenadechneš se více
Ať jméno tvé prokletí
Kosti v prach se obrátí
Tělo popel v urně černé
Po smrti nechť znovu vzejdeš
A se sirénami dlíš
V mořském objetí
Kde duše tvá po krvi lační
Vždyť stejná si zaživa
Proto buď i v objetí mého prokletí.
Ale protože nepočítala s tím, že mě její prokleti kvůli ohni nemůže zasáhnout plnou silou, vyplnila se jen polovina a to ta, že když jsem dohořela objevila se kolem mě černá záře, která mě pohltila a když zmizela stála na místě, kde jsem byla jen černá urna se znaky. Tu pak Merlin schoval, aby mě nikdo nenašel, ale to se stalo a mě přivedli zpět do života Mágové z pevnosti Vereelias, kde mě učili. Tam jsem poznala Harryho a zamilovala jsem se do něho, jenže asi před rokem za ním přišel Voldemort a vyhrožoval mu, že mě zabije, jestli se k němu nepřidá. Věděl o prokletí rodu, ale nevěděl, že jsme ho už dávno překonali. Ale pro jistotu mě unesl do svého sídla, kde mě nechal uvěznit a asi před měsícem za mnou přišel, že už mu jsem na nic, protože mu Harry plně pomáhá. Zabil mě a tehdy začalo plně působit prokletí, místo toho, abych zemřela a odešla pryč z tohoto světa opustila jsem své tělo a přesunula se nového. Když jsem se probudila, začala jsem se měnit, ale mé znamení mi pořád zůstalo a nějak jsem se dokázala dostat na ostrov Ekerebal, kde žijí sirény. Přidala jsem se k nim, ale nedávno jsem pocítila bolest a strašný smutek, díky kterému jsem si vzpomněla a nějak jsem se dostala před ústředí, kde byl Voldemort se smrtijedy. A včera jsem se dostala dovnitř." Dokončila svůj příběh.
"Takže teď já. No, asi ve dvanácti jsem si začal uvědomovat, že do Vereeliasu nepatřím. Když pak přišel Voldemort na jednu ze svých návštěv, dostal jsem se mu do hlavy a zjistil jsem pravdu, za dva roky na to jsem poznal Aneris a zamiloval se do ní. Spolu s její pomocí jsem se dokázal zbavit kletby, ale když se Voldemort dozvěděl, co k ní cítím unesl ji k sobě a mě začal vydírat. Tak jsem mu pomáhal a co se stalo potom už víte." Skončil a Lili k němu přišla a objala ho, dobře si představujíc, jaké to muselo pro něj být, když musel být s Voldemortem z donucení.
"Takže teď jsme na řadě my." Přiznal Salazar "No protože jsme včera slyšeli, co říkáš zašli jsme za jedním mocným mágem, který žije daleko od světa a zeptali se ho, jestli by ti šla vrátit předešlá podoba a on nám pověděl, že ta možnost existuje, ale je k tomu za potřebí víc věcí za prvé- nehynoucí láska.
Za druhé- krev toho kdo na tebe kletbu uvalil.
A za třetí- krev člověka který ti ublížil."
"Jak to tak vypadá máme všechny věci. V Anerisiných žilách koluje Morganina krev. Milujeme se. A vy máte krev Merlina. Takže se do toho můžeme pustit." Prohlásil Harry a ostatní souhlasně přikyvovali.
"Ano, ale až se pořádně najíme." Zadala podmínku Lili a ostatní s údivem zjistili, že strávili vypravováním tři hodiny.
Po vynikajícím oběde paní Potterové se sešli v salonku.
"Takže když máme všechny přípravy, stačí udělat ještě lektvar a je hotovo." Brzo se všechny přísady vařili v kotlíku a oni si povídali, dokud nebyl hotový. Pak ho nalili do lahvičky a podali Aneris.
"Jdi si lehnout, protože hned po vypití usneš a probudíš se zítra večer. Takže dobrou noc."Udal pokyny Salazar.
"Dobrou," popřáli všem Harry a Aneris a šli si lehnout do pokoje. Tam Aneris vypila lektvar a ihned usnula hlubokým spánkem.

7.kapitola Aneris

27. prosince 2006 v 22:30 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
A přemístil se do salonku. Tam se stal znovu viditelným, za chvíli se tam objevili James a spol. Když ho uviděli sedět v křesle ztichli.
"Tys to věděl?"Zeptal se po chvíli James. Posadil se do křesla a ostatní následovali jeho přikladu.
"Ano."
"A proč si nám neozval? A kdo byla ta holka?"
"Právě kvůli té holce jsem se nemohl ozvat, vyhrožoval mi, že ji zabije a k tomu jsem žil ve Vereelias, kde mně učili Mágové pokročilou magii. Myslíš, že byste mně přivítali s otevřenou náručí?"
"A proč tě vydíral tou holkou?"
"Proč?O tom, nechci mluvit."
"Ale…"
"Ne!"
"Jak chceš."
"Díky."
"Já jsem Sirius, tohle Remus a zde profesor Brumbál."
"Ano já vím, omlouvám se za to jak sem se k vám choval, ale musel jsem působit věrohodně."
"To nevadí, já to chápu."Uklidnil ho Brumbál.
" Ale jak to, žes věděl, kdo jsi?
"Jednou jsem se dostal do hlavy Voldemortovi a uviděl jsem jeho vzpomínku, jak mě unesl a tehdy jsem prolomil kletbu."
"Cože ty jsi dokázal prolomit kletbu?"
"Ano."
"Ale jak to, že se nám ukázaly tvoje vzpomínky?"
"No já sem si našel účinky kleteb a proto sem věděl, co se stane tak jsem použil jedno kouzlo, které vyvolá obrazy." Za chvíli se nevázaně bavili o té bitvě.
"Víte musím vám něco říct,"začal Sirius, "když se Voldemort přemístil, všiml jsem si zvláštní dívky."
"A jak vypadala" zeptal se James a Lili do něj šťouchla.
"No moc sem ji neviděl, ale vím, že byla celá v bílém a kolem ní vládla zvláštní atmosféra." Harry se při tom popisu zavrtěl.
"Co je, ty víš kdo to je? Byla totiž moc hezká, sice jsem si ji moc neprohlížel, ale vím to."
"Něco ti poradím, drž se od ní dál!" varoval ho z vážným výrazem.
"Proč?"
"Protože jestli je to ta, co myslím, přišel bys k úrazu. Můžu tě ujistit, že by se ti moc nezamlouval."
"Dobře budu se od ní držet dál i když pochybuji, že by mi mohla nějak ublížit." Na to se Harry jen záhadně usmál a řekl.
"Radši jí nepodceňuj.A po celý zbytek večera se uvolněně bavili o všem možném.James a Lili se chtěli něco dozvědět o svém synovi.
Ráno se ze salonku ozval nádherný zpěv, který všechny lákal.Vešli proto dovnitř a zůstali v úžasu stát. Před nimi se vznášela dívka v bílých šatech, které kolem ni vlály, stejně jako její sněhové vlasy. To ona zpívala tu nádherně tajemnou píseň. Když Sirius vešel podívala se mu do očí a on strnul. Její oči neměly žádnou barvu, skládaly se jenom z bělma. Ale on nemohl odolat, přešel k ní a natáhl ruku, aby se jí dotkl, když do něj narazila kletba, která ho odhodila do křesla, kde se vzpamatoval. Všichni se otočili ke dveřím, ve kterých stál Harry.
"Něco jsem ti říkal, varoval jsem tě, aby ses jí nedotýkal." Vyčetl Siriusovi.
" A ty," ukázal na dívku. "To se dělá, svádět starší muže?" a rozesmál se.
"Ale když ty jseš takovej ošklivej a ani se se mnou nejdeš přivítat. Jseš moc zlobivej kluk." Vyčetla mu svým tajemně-hrůzostrašným hlasem. A taky se rozesmála.
"Tak promiň. Takže se ti to podařilo."
"Jasně, pochyboval si o mně?"
"Ne!"
"Nevěřím ti, musíš si to u mě vyžehlit."
"Dobře, ale musíš mít pořád tenhle vzhled?"
"Cssss! Jsem za tebou nemusela vůbec chodit. Já se kvůli tobě, nechám zabít a ty si stěžuješ na můj vzhled."
"Promiň, vždyť jsem to tak nemyslel." Omlouval se rychle.
"Já vím, ale já si už nemůžu vrátit vzhled, díky tomu, že jsem umřela jsem odstartovala prokletí své matky, rozumíš, své vlastní matky.Jak by ti bylo, kdyby tě proklela tvá matka a odsoudila z čarodějnictví i když jí sama byla a nechala tě upálit ohněm z Edenu," a rozplakala se.
"No tak lásko, tiše už je dobře. Nedovolím, aby ti někdo ještě ublížil," a políbil ji.
"Ehm!Ehm!" ozvalo se zakašlání. Oba se otočili a jejich pohled spočinul na ostatních, kteří postávali u zdi a pozorně je sledovali.
"Och promiňte."Omluvil se "Tohle je Aneris, ta dívka, kterou jste viděli ve Voldemortově vzpomínce." Představil již uklidněnou dívku.
"Těší mě." Pozdravila je.
"Nás také."
"Harry a proč jsi mě před ní varoval?"zeptal se Sirius.
"Já sem tě varoval před tím, aby ses ji nedotkl, protože bych tě zaklel tak že by ses dlouho vzpamatovával a můžu tě ujistit, že by mi to nedělalo žádný problém a musím tě upozornit, že to pořád platí. Ale stejně jestli by sis něco vyzkoušel, vyšel bys z toho hůř než se mnou."
"Posaďte se." Vyzvala Aneris Lili.
"Děkuji. Prosím, tykejte mi."
"Dobře. Ty mě taky Aneris, já jsem Lili."A začala představovat všechny návštěvníky ústředí.
"Jestli ti to nevadí, můžu se zeptat nato, jak si nás sem nalákala?"
"Jistě. Já jsem totiž Siréna."
"A co jsi myslela tím, že tě proklela matka a nechala upálit ohněm z Edenu?"
"No, oheň z Edenu pochází vlastně z ráje a neexistuje kouzlo proti němu. A to prokleti je vlastně tohle." Vstala ze židle otočila se k nim zády. Přišel k ní Harry a rozvázal jí šněrování jejích šatů. V místnosti zavládlo zděšené ticho, na její bělostné kůži byl vypálený znak draka.
"Merline!"zvolala zděšená Lili a Aneris sebou při tom jméně trhla"Kdo ti to mohl udělat?"
"Přesně ten, které ho si oslovila."
"Cože Merlin?"
"Ano, Merlin. To on přinesl oheň a vypálil mi tu značku."
"Ale-ale proč?"
"Protože jsem měla moc, kterou považoval za nebezpečnou zčásti kvůli matce a zčásti proto kdo jsem. Matčino prokletí mě totiž zasáhlo, až když byla zapálená hranice.Bylo to strašné, ale nejhorší na tom bylo, že mě to nezabilo, pouze mě to zpopelnilo. Ale můj popel získali Mágové a dokázali mě vrátit zpět. Já vím, že váš předek byl Merlin, měla bych se pomstít za ta muka, ano potom toužím, ale také jsem ráda, že to udělal. Bez toho bych totiž nepoznala Harryho-Morda a také vím, že děti za své rodiče nemohou."
"To jsou moudrá slova."
"Dobře, takže my půjdeme spát. Dobrou noc." Popřáli a odešli do Harryho pokoje.
Převlékli se a ulehli do postele, kde se k sobě přitulili a spokojeně usnuli vědomi si toho, že je už nikdo nerozdělí.Vždyť ani smrt nemohla.

6.kapitola Proč

27. prosince 2006 v 22:29 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
Z Harryho začal vystupovat černý dým. Salazar se spokojeně usmál na Godrika. Položil Harryho na přičarovaná nosítka a odlevitoval ho do jednoho pokoje, který nechal připravit pro ten účel. Za ním šli mlčky ostatní. V místnosti byla velká postel, stůl a dvě pohodlná křesla u krbu. Položil ho do postele a jemně přikryl peřinou.
"Co se tam stalo?"zeptal se Brumbál.
"To byly záblesky minulosti."
"Ale, co je způsobilo?"
"Harry totiž dokázal překonat kletbu a nám se ukázaly některé jeho vzpomínky a ten dým, který z něj vycházel, bylo to, že se jeho duše očistila od jeho hříchu. Bude si všechno pamatovat, ale nebude ho to zatěžovat. Temnota, která ho spoutávala zmizela. Zůstal jen on, jeho vzpomínky a moc." Přešel k posteli a nalil Harrymu do krku lektvar a vyhnal je ven.
Seděli v kuchyni, když domem otřásl silný výbuch. V mžiku byli na nohou a v ruce svírali hůlky.
"Vylezte ven parchanti!" uslyšeli křik z venku. Vyšli a protože tam ještě byli všichni členové měli výhodu. Když se všichni směstnali na náměstí, na kterém byla základna. Z řad smrtijedů vystoupila postava s rudýma očima a promluvila svým ledovým hlasem.
"Musím říct, že jste mě dost naštvali, když jste mi zničili mého nejlepšího spojence. Ale to se nebude opakovat, přišli jsme si pro něj, tak kdepak je?"
"Díky za starostlivost, ale péči nepotřebuji už hodně dlouho." Ozval se další ledový hlas, možná o něco ledovější než ten Voldemortův. Ten se otočil a hledal jeho původce. Před nimi se začalo jakoby z vody rýsovat postava člověka. Prvně byla průsvitná, ale za chvíli byla už konkrétní. Před nimi stal mladík s černými vlasy, které mu padaly na ramena a kolen něj vládla aura moci. Byl ve svém černém hábitu, ale neměl nasazenou kápi.
"Já věděl, že se dokážeš dostat pryč." Pochválil ho Voldemort.
"Ale nevěděl jsi, že sis na prsou hřál hadí mládě. Myslel sis, že jednou neprokouknu tvé lži? Věděl jsem, kdo jsem už hodně dlouho, asi přibližně od svých dvanácti let. Nechal jsi vyučit svého nepřítele a to se nevyplácí."
"O čem to mluvíš?"
"O čem? Já moc dobře vím, co jsi tehdy udělal, nebyl problém ti vlézt do hlavy a zjistit si to."
"Vážně a proč jsi tedy neodešel?" Zeptal se posměšně.
"Proč? Copak si nepamatuješ?"
"Ale jistě, že pamatuji. A víš co, když už nejsi se mnou nemusím ji nechávat naživu.Vlastně už naživu dávno není, zbavil jsem se jí už hodně dávno."
"To si neudělal."
"Ale ano, podívej se tohle je moje vzpomínka." A ve vzduchu před ním se objevilo zrcadlo a v něm se začal promítat obraz.
Temná místnost, ale šlo vidět postavu připoutanou ke stěně, na zdi se rozhořely pochodně a osvítili ji stála tam překrásná dívka, její dlouhé temné vlasy spadaly až na zem, ale její oči stejně temné a hluboké, že by se tam mohl kdokoli utopit, se na někoho dívali. Podle roztrhaného oblečení, člověk viděl, že má za sebou hodně kruté mučení.
"Co tady chceš?" zeptala se.
"Jdu to skoncovat. Tvůj milovaný se ke mně přidal a tebe už nepotřebuji.Takže sbohem….. Avada kedavra:" A zelený had se jí vpil do hrudi.
Ty parchante, za to se ti pomstím.Ale to se Voldemort přemístil do svého sídla. A sním i Smrtijedi a příšery, které byly s nimi.
Fénixové se podívali na Harryho, který se znovu zneviditelnil.

5. kapitola Zablesky minulosti

27. prosince 2006 v 22:28 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
To není možné!" Vydechl a oba je objal, po tvářích mu stékaly slzy štěstí. Najednou Harry začal zářit tak, že přinutil Lili i Jamese odstoupit. Všichni si zakryli oči a když záře pominula, uviděli na stěně obrazy.
Byl tam sedmiletý chlapec s temnou postavou a před chlapcem ležel svázaný čaroděj.
"Tohle je dárek od Etereoa, toho černého mága. Můžeš s ním naložit jak chceš." řekl zakuklenec chlapci.
"Ano.Vyřiď mu, že jsem šťasten. Teď jdi," přikázal a on odešel. "Vstaň," nařídil muži. Ten se na něj jen posměšně podíval, ale postavil se.
"Copak bys mi chtěl udělat chlapečku?" zeptal se posměšně.
"To, co jsi ještě nezažil." Odpověděl ledově chlapec až všem v místnosti přeběhl po zádech mráz. "Jsi v pevnosti Vereelias, možná víš, co se tady nachází."Pozorovatelé se po sobě podívali, ano, oni věděli a bylo jim špatně z toho, že tam musel ten chlapec žít, sice nevěděli, kdo to je, ale stejně jim ho bylo líto. V pevnosti Vereelias totiž žili ti nejhorší černí Mágové na světě, měli strašnou moc, za setinu vteřiny dokázali srovnat město se zemí.
Čaroděj se zachvěl na znamení, že ví, co se tam děje. "Mě říkají Eresterile Serteptorias Ekses (neberte to vážně je to můj výmysl), to znamená, ten co přichází z temnoty. Ale dost řečí, mám chuť si hrát. Připojíš se?"zeptal se.
"Jistě, proč pak ne. Mám fajn nápad, zahrajem si na schovávanou, ty mi dáš hůlku, já se schovám a ty mě naopak budeš hledat,"navrhl.
"Vážně si se mnou chceš hrát?"
"Jistě."
"Dobře tady máš hůlku," podal mu jeho hůlku a čaroděj si ji vzal.
"Tak si mě najdi." A přemístil se, objevil se na Ustředí Fénixova řádu a v duchu si gratuloval k tomu, jak snadno ho obelstil. Vešel dovnitř, chtěl na schůzi povědět Brumbálovi, o tom klukovi a místě, kde byl.V tom se před ním objevil ten chlapec.
"Moc ses mi neschoval. Neměl jsi mě podceňovat, teď to bude o to horší, ale díky za zábavu." Namířil na něj hůlkou a muž se začal svíjet a křičet bolestí.Náhle se rozletěly dveře a dovnitř vběhli členové řadu s hůlkami v rukou, chlapec se nehlučně přemístil pryč a na podlaze zůstal jen zkroucený člen řádu. Všichni se k němu vrhli, pak se obraz rozplynul.
Vzpomněli si, ten čaroděj byl Melkins, jednou ho našli ve vstupní síni. V zemi vedle něj bylo vypáleno znamení, které se nedávno začalo znovu objevovat.
Obraz se změnil a oni viděli desetiletého chlapce, jak mučí, zabíjí a ničí.
Pak se obraz znovu změnil, sledovali dvanáctiletého kluka, který stojí uprostřed vesnice. Kolem něj stojí ty nejhorší stvůry a zabíjejí nevinné.
Třináctiletý, který se potkal s Voldemortem.
Čtrnáctiletý, bojuje s chlapci a Smrtijedy odsouzenými na smrt a vítězí.
Patnáctiletý. Je přivázán ke sloupu a bičován, ale i přes bolest dokázal zachovat chladný výraz, nehnul ani brvou.
Šestnáct, stal se postrachem Smrtijedů, Voldemorta, temných Mágů a všech ostatních.
Sedmnáct je ve velké síni v temném hábitu, kolem něj jsou Smrtijedi a na trůně Voldemort.
Záblesk a na stěně se objevilo znamení.
Chlapec v poutech zvedl hlavu a rychlým pohybem ruky roztrhl řetěz na zápěstí, kovové kroužky se rozsypaly na zem, na kterou za chvíli upadl i chlapec.

4.kapitola Odhaleni

27. prosince 2006 v 22:26 | Istana |  Harry Potter ano nebo ne
Salazar se i s Godrikem vrhli k tělu a rychle se ním se přemístili. Za chvíli je následovali i Fénixové a Smrtijedi. Řad se přemístil na ústředí a Smrtijedi do Temného sídla.
Když se řád objevil v síni, vešli dovnitř bratři.
"Co to bylo za lektvar?" zeptal se Brumbál
"To nebyl lektvar."
"Tak co tedy?"
"V té lahvičce byla krev jednorožce."
"Ale ta přece na čaroděje nepůsobí."
"Na čaroděje ne, ale na nejmocnějšího černokněžníka ano."
"Kam jste ho dali?"
"Pojďte zavedeme vás tam, ale můžete jít jen vy."ukázal na Brumbála,Siriuse, Remuse, Jamese a Lili. Ti se zvedli a následovali je do podzemí, kde bývaly cely a mučírna, šli dlouhou chodbou až narazili na slepou uličku.
Salazar zvedl dlaň a položil ji na kamennou zeď, která se pochvíli tiše otevřela. Vešli do temnoty, která tam vládla a když se zavřely dveře, místnost zahalilo světlo, jenž osvítilo postavu přivázanou řetězy ke stropu.
Dlouhé černé vlasy mu padaly do tváře a byl oblečen jen v kalhotách, takže šlo vidět pár jizev, které měl na hrudi a břichu.
Za chvíli zvedl hlavu a pohlédl příchozím do očí, ti zalapali po dechu, neboť spatřili tvář tak sedmnáctiletého chlapce, na kterém všechny hned zaujaly jeho oči, zelené jako kletba smrti, stejně zelené oči neviděli i když podobné měla Lili.
"Kdo to je?"Zeptal se Brumbál. " A kde je Mord?"pokračoval.
"Tohle je Mord."
"Cože, tenhle kluk, by měl být Mord?"zeptal se ironicky. Přišel k němu blíž a pohlédl mu do kamenné tváře, která jim připadala známá, jen si nemohli vzpomenout proč.
"Nebuďte směšní."
"Dávej si pozor na jazyk, Brumbále. Teď na něj sice ještě působí krev, ale nevím jak dlouho ještě." Varoval Salazar.
Když se z rohu místnosti ozval vzlyk, všichni se poplašeně otočili, aby mohli zahlédnout Lili, která byla na zemi, po tvářích ji tekly slzy a hypnotizovaně hleděla na chlapce před sebou, potom její pohled sklouzl k jeho očím.
"Harry." Vzlykla a vrhla se chlapci kolem krku.
Všichni na ni nechápavě valili oči.
"Jdi od něho!" nařídil James, který se jako první vzpamatoval z toho šoku
"Ne!"
"Jdi od něho!" zopakoval
"Ne!"
To už James nevydržel a vrhl se k nim, aby je od sebe odtrhl, ale za chvíli se zarazil uprostřed pohybu, uviděl totiž něco, co myslel, že už nikdy neuvidí. Uviděl znamení Destorderu, znamení, které na stejném místě měl i jeho syn. Teď mu všechno došlo. Všechno totiž do sebe perfektně zapadalo. Jeho syn nosil stejné znamení, znamení, které symbolizovalo prokletí.